Když se řekne Svatojakubská cesta, většina lidí si dnes vybaví především španělské Camino de Santiago a dlouhé putování do Santiaga de Compostela. Ve skutečnosti však slavná evropská síť svatojakubských cest začíná mnohem blíže, než si možná myslíme. Také českou krajinou a Moravou vedou trasy, které jsou součástí evropské poutní sítě a které umožňují vydat se na cestu do Santiaga přímo z našeho území.

Poutnictví má přitom mnohem hlubší význam než jen překonávání kilometrů. Po staletí se lidé vydávali na cesty k významným poutním místům, aby hledali duchovní obnovu, smíření, odpovědi na důležité životní otázky nebo jednoduše sami sebe. Cesta byla prostředkem, jak se na čas vzdálit každodenním starostem a získat odstup od vlastního života. A právě tento rozměr může mít poutní cesta i dnes.

Z Polska přes Broumovsko až do středních Čech

Jednou z významných tras je Východočeská svatojakubská cesta, která přichází z Polska od poutního místa Křesów a přes Vlašim měří přibližně 275 kilometrů. Na české území vstupuje nedaleko Zdoňova a hned první kilometry ukazují, že svatojakubské putování nemusí znamenat pouze dlouhé rovné úseky mezi jednotlivými městy.

Poutníka zde čeká krajina kopců, pískovcových skal a hlubokých údolí. Nedaleko se nacházejí například Teplicko-adršpašské skály a trasa vede také Broumovskem. Právě Broumovsko patří k nejzajímavějším oblastem celé cesty. Kromě nádherné přírody nabízí také jedinečnou architekturu takzvaných Broumovských kostelů, které jsou spojovány především se jmény významných barokních stavitelů Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhoferových.

V samotném Broumově stojí za návštěvu benediktinský klášter. Putování tak dostává další rozměr – vedle přírody se poutník postupně seznamuje s historií regionu, jeho duchovními kořeny a architekturou.

Cesta pokračuje přes Polici nad Metují a dále krajinou, která nabízí řadu dalších zajímavých míst. Jedním z nich je Babiččino údolí a také barokní areál Kuks. Právě Kuks patří k místům, kde se historie českých zemí propojuje s uměním, architekturou a příběhy lidí, kteří zde žili.

Podél Labe přes Hradec Králové a Pardubice

Další část trasy vede Polabím. Poutník postupně přichází do měst, která mají významnou historickou i kulturní hodnotu. Trasa prochází například Jaroměří a Hradcem Králové.

Hradec Králové je největším městem na této části trasy a může být příjemným místem k odpočinku. Nabízí množství památek, muzeí i dalších možností, jak si putování na chvíli zpestřit. Poté cesta pokračuje směrem ke Kunětické hoře a Pardubicím.

Pardubice mohou být dalším výrazným bodem putování. Historické centrum s renesančním zámkem připomíná bohatou minulost města a zároveň ukazuje, jak se poutní cesta může přirozeně proplétat současnou českou krajinou.

Za Přeloučí se poutník znovu přibližuje k řece Labi a míjí řadu původně románských kostelů. U Záboří nad Labem pak trasa opouští řeku a stáčí se směrem ke Kutné Hoře.

Kutná Hora a cesta dál na jih

Směrem ke Kutné Hoře se objevují další místa připomínající historii duchovního života českých zemí. Už samotné názvy obcí Svatá Kateřina nebo Svatý Mikuláš připomínají působení cisterciáků z nedalekého kláštera v Sedlci.

Za menší zacházku stojí také románský kostel svatého Jakuba Staršího v Jakubu u Církve. Dalším významným místem je empírový zámek Kačina.

A potom přichází jeden z největších historických vrcholů celé trasy – Kutná Hora. Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci, slavná kostnice a historické centrum města jsou součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Pro poutníka je to nejen příležitost k odpočinku, ale také možnost zastavit se a uvědomit si, kolik generací lidí před ním touto krajinou procházelo.

Z Kutné Hory pak cesta pokračuje klidnějším údolím řeky Vrchlice a následně podél Sázavy směrem do jižních Čech.

Svatojakubské cesty nejsou jen jedna trasa

V českých zemích však najdeme mnohem více svatojakubských tras. Jejich síť připomíná, že cesta do Santiaga nemusí začínat až za Pyrenejemi. Jednotlivé české trasy jsou napojeny na evropskou síť a umožňují postupně překonávat velké vzdálenosti napříč Evropou.

Mezi další významné trasy patří například Žitavská cesta, dlouhá přibližně 150 kilometrů, která vede z Görlitz přes Zittau a Hrádek nad Nisou směrem k Praze. Všerubská cesta měří přibližně 206 kilometrů a spojuje Prahu přes Všeruby a Eschlkam s Regensburgem. Železná cesta má přibližně 258 kilometrů a vede z Prahy přes Železnou a Tillyschanz směrem k Norimberku.

Na jihu Čech se nachází Jihočeská svatojakubská cesta, která spojuje Vlašim s rakouským Korandou a dále pokračuje přes Sankt Oswald směrem k Pasovu. Je dlouhá přibližně 213 kilometrů.

A na Moravě vede významná Moravskoslezská cesta, dlouhá přibližně 276 kilometrů. Spojuje Opavu, Olomouc, Brno a Mikulov a pokračuje přes hranici směrem do rakouského Kremsu.

Poutní cesta jako návrat k sobě

Dnes už většina lidí nevyráží na pouť ze stejných důvodů jako poutníci ve středověku. Přesto se základní podstata cesty příliš nezměnila. Člověk opustí pohodlí domova, zjednoduší svůj život na to nejnutnější a několik dní nebo týdnů jde krajinou pouze s tím, co si nese v batohu.

Právě v tom může být kouzlo svatojakubských cest. Poutník postupně zpomalí. Začne si více všímat krajiny, lidí kolem sebe, počasí, vlastních myšlenek i obyčejných věcí, které během běžného života často přehlíží.

A nemusí přitom hned plánovat cestu do Santiaga. České svatojakubské trasy nabízejí možnost začít třeba jednodenním výletem, víkendovým putováním nebo několikadenní cestou. Člověk může postupně poznávat jednotlivé úseky a teprve později se rozhodnout, zda bude pokračovat dál.

Svatojakubská cesta tak není pouze čára na mapě. Je to síť příběhů, kostelů, klášterů, měst, vesnic, řek a krajiny, která spojuje české země s celou Evropou. A možná právě proto stojí za to se na některou z těchto cest vydat.

Protože poutní cesta není jen o tom, kam dojdeme. Stejně důležité je, co během ní objevíme sami v sobě.