Ledovce, tyrkysová jezera, druhá nejvyšší hora Norska a pět dní v krajině, kde můžete celé hodiny nepotkat jediného člověka. Jotunheimen patří mezi nejkrásnější horské oblasti Evropy a tento okruh nabízí vše, proč se do norských hor vracíme znovu a znovu.

Jotunheimen – Domov obrů

Když se řekne Norsko, většině lidí se vybaví fjordy, Lofoty nebo silnice vinoucí se podél pobřeží. Jenže skutečné srdce norské divočiny leží mnohem dál od moře.

Právě zde, v národním parku Jotunheimen National Park, se nachází nejvyšší norské vrcholy, rozsáhlé ledovce, desítky horských jezer a krajina, která si i dnes zachovává pocit opravdové divočiny.

Název Jotunheimen pochází ze severské mytologie a znamená „Domov obrů“. Stačí zde strávit jediný den a pochopíte proč. Hory zde nejsou jen vysoké. Jsou mohutné, syrové a překvapivě odlehlé.

Zatímco některé evropské horské oblasti připomínají v hlavní sezoně rušné turistické koridory, v Jotunheimenu stále existují místa, kde si můžete postavit stan u horského jezera a celý večer sledovat pouze vítr čeřící hladinu vody.

Právě takový zážitek nabízí pětidenní okruh vedoucí přes horské chaty Leirvassbu, Spiterstulen a Glitterheim, dále kolem jezera Russvatnet a odlehlým údolím Memurudalen zpět do výchozího bodu.

Není to nejslavnější trek v Norsku. A možná právě proto stojí za to.

Proč jsme si vybrali právě tento okruh?

Při plánování norských treků člověk velmi rychle narazí na dvě jména.

• Besseggen.
• Galdhøpiggen.

Obě místa jsou krásná. Obě patří mezi norské klasiky. A obě každoročně navštíví tisíce turistů.

My jsme ale hledali něco trochu jiného.

Chtěli jsme trasu, která nabídne:

• několik dní mimo civilizaci,
• možnost stanovat nadivoko,
• skutečný horský charakter,
• minimum logistických komplikací,
• a zároveň dostatek scenérií, kvůli kterým má smysl nést na zádech těžší fotobatoh.

Po delším studování map i jiných podkladů nakonec vznikl okruh začínající a končící u horské chaty Leirvassbu.

Na mapě možná nevypadá nijak výjimečně. V terénu ale spojuje to nejlepší z Jotunheimenu.

Výstup na druhou nejvyšší horu Norska. Tyrkysová horská jezera. Nekonečná kamenná pole. Horské pláně. Údolí, kde se po většinu dne pohybujete úplně sami.

A především pocit svobody, který dnes v evropských horách začíná být vzácností.

Přehled trasy

Okruh propojuje několik známých horských chat a zároveň vede částmi národního parku, které bývají výrazně méně navštěvované než okolí Besseggenu.

Základní parametry

Délka: přibližně 74 kilometrů

Počet dní: 5

Nejvyšší bod: Glittertind (2 452 m)

Náročnost: středně těžká až těžká

Typ přechodu: okružní trek

Ubytování: stan nebo horské chaty

Vhodné období: červenec až začátek září

Mapa okruhu : …odkaz na mapy.com…

Trasa vede: Leirvassbu → Spiterstulen → Glittertind → Glitterheim → Russvatnet → Memurudalen → Langvatnet → Leirvassbu

*

Na první pohled nevypadá 74 kilometrů nijak dramaticky. Jenže Jotunheimen není Šumava ani Krkonoše.

Velkou část cesty tvoří kamenitý terén, balvaniště a suťová pole. Tempo je zde výrazně pomalejší než na většině evropských dálkových tras. Patnáct kilometrů může bez problémů znamenat celodenní pochod.

Nejkrásnější místa na trase

Glittertind – výhledy a vrcholový zážitek – vrchol, který stojí ve stínu slavnějšího souseda

Pokud existuje jeden moment, kvůli kterému si většina lidí tuto trasu zapamatuje, bude to právě Glittertind. Se svými více než 2 400 metry patří mezi nejvyšší vrcholy Norska. Přesto zůstává poněkud ve stínu slavnějšího Galdhøpiggenu.

To je vlastně dobře. Na vrcholu totiž často zažijete mnohem klidnější atmosféru.

Výstup není technicky složitý, ale rozhodně není zadarmo. Čeká vás několik hodin soustavného stoupání kamenitým terénem a často i přechody sněhových polí.

Odměnou jsou výhledy, které patří k tomu nejlepšímu, co norské hory nabízejí. Za jasného počasí se horizont ztrácí v nekonečné mozaice štítů, ledovců a jezer.

A právě zde si člověk uvědomí měřítko celé oblasti. Mapa ukazuje hory. Vrchol Glittertindu ukazuje skutečné rozměry Jotunheimenu.

Russvatnet – místo, kde budete chtít zůstat déle – nejfotogeničtější místo

Každá vícedenní trasa má své nejsilnější místo. Pro někoho to bude vrchol. Pro jiného horská chata. Pro nás je to bez váhání Russvatnet.

Dlouhé horské jezero sevřené mezi skalnatými svahy působí téměř nepatřičně. Voda má při dobrém světle neuvěřitelně tyrkysový odstín a okolní krajina připomíná spíše Island než pevninské Norsko.

Večer, kdy slunce začne klesat za okolní vrcholy, se hladina promění v obrovské zrcadlo. Pokud cestujete se stanem, právě zde najdete jedno z nejkrásnějších nocovišť celé trasy.

Bez rezervací

Bez recepce

Bez plotů

Jen vy, stan a několik kilometrů horské krajiny všude kolem. Je to přesně ten typ okamžiku, kvůli kterému si člověk pamatuje celé cesty ještě dlouhé roky po návratu domů.

Memurudalen – tvář Norska, kterou většina turistů nikdy neuvidí – pocit divočiny

Jen několik kilometrů od slavného Besseggenu leží úplně jiný svět. Údolí Memurudalen. Místo bez davů, autobusů a front na fotografie.

Tady se krajina opět mění.

Zmizí nejvyšší vrcholy a okolí získává drsnější, otevřenější charakter. Horské pláně se střídají s kamenitými svahy a člověk má často pocit, že se pohybuje napříč krajinou, která se od poslední doby ledové téměř nezměnila.

Právě zde nejvíce vynikne jedna z největších předností celého okruhu.

Samota

Ne ta romantická samota známá z instagramových fotografií. Skutečná horská samota, kdy několik hodin nikoho nepotkáte a jediným zvukem kolem je vítr a voda v horských potocích.

Langvatnet – klid a vysokohorská samota – tiché rozloučení s Jotunheimenem

Pokud je Russvatnet nejfotogeničtějším místem celé trasy, pak Langvatnet je jejím nejklidnějším zákoutím.

Jezero leží vysoko v horské krajině daleko od nejnavštěvovanějších tras. Na rozdíl od známějších částí Jotunheimenu zde často panuje téměř absolutní klid. Krajina působí otevřeněji, syrověji a možná ještě o něco seversky, než okolí Russvatnetu.

Právě zde člověk nejvíce vnímá charakter norské horské přírody. Žádné výrazné dominanty, žádné slavné vrcholy ani turistické atrakce. Jen jezero, kameny, voda a nekonečný prostor kolem.

Pro mnoho turistů představuje Langvatnet pouze místo na trase mezi Memurudalenem a Leirvassbu. Byla by však škoda projít touto oblastí příliš rychle. Večerní světlo zde dokáže vytvořit mimořádnou atmosféru a noc strávená u břehu jezera patří k těm okamžikům, kdy si člověk uvědomí, proč vlastně vyráží do hor.

Právě zde se často dostavuje zvláštní pocit, že cíl už není důležitý. Že samotná cesta je tím hlavním důvodem, proč jsme do Jotunheimenu přijeli.

Leirvassbu – horská brána do Domova obrů, brána do Jotunheimenu

Většina návštěvníků vnímá Leirvassbu především jako výchozí bod treku. Ve skutečnosti si však toto místo zaslouží mnohem více pozornosti.

Horská chata leží v nadmořské výšce přes 1 400 metrů a patří k nejvýše položeným turistickým základnám v celém Norsku. Už samotný příjezd po horské silnici naznačuje, že se člověk ocitá v krajině, která se výrazně liší od většiny nám známých evropských pohoří.

Okolí Leirvassbu obklopuje mimořádná koncentrace vysokých vrcholů. Jen několik kilometrů odtud se nachází řada norských dvoutisícovek a právě odtud vyrážejí turisté na některé z nejznámějších horských túr v zemi.

Pro nás ale Leirvassbu představovuje především symbolický začátek a konec celé cesty.

První den zde člověk stojí plný očekávání, s batohem na zádech a mapou v ruce. O několik dní později se vrací unavený, ale obohacený o desítky zážitků, které by žádná mapa nedokázala zachytit.

Možná právě proto má Leirvassbu mezi norskými turisty tak výjimečné postavení. Není to jen horská chata. Je to jedno z míst, odkud začínají některé z nejkrásnějších příběhů, které lze v norských horách prožít.

*

Jak vypadá běžný den v Jotunheimenu?

Jedním z důvodů, proč nás podobné treky tolik baví, je jejich jednoduchost. Většinu dní zde totiž řešíte jen několik základních věcí: počasí, směr cesty a místo, kde večer postavíte stan.

Den obvykle začíná brzy ráno. Pokud přespáváte u některého z jezer, první pohled ze stanu často patří klidné hladině a okolním vrcholům, které se teprve probouzejí do nového dne. Právě ranní hodiny bývají fotograficky nejzajímavější a počasí je zpravidla stabilnější než odpoledne.

Po sbalení tábora následuje několik hodin chůze. V Jotunheimenu nečekejte upravené chodníky ani pohodlné horské stezky známé třeba z Alp. Velkou část trasy tvoří kameny, balvaniště a horské pláně, kde se postupuje pomaleji, než by naznačovala mapa.

Přestávky často určují potoky a jezera. Většina turistů s sebou nenese velké zásoby vody, protože možnost doplnění se objevuje prakticky po celý den. O to více prostoru v batohu zůstává na jídlo, fotografickou techniku nebo teplejší oblečení.

Odpoledne začíná hrát hlavní roli počasí. Někdy vás doprovází slunce až do večera, jindy se během několika desítek minut zatáhne a krajina získá úplně jinou atmosféru. Právě proměnlivost počasí je jedním z důvodů, proč každý den v Jotunheimenu působí jinak.

Večer pak přichází příjemná rutina. Najít vhodné místo pro stan, uvařit večeři a sledovat, jak se světlo postupně vytrácí z okolních vrcholů. Možná právě tyto okamžiky zůstávají v paměti déle než samotné dosažené kilometry.

*

Co vás na trase možná překvapí

Přestože plánování před cestou spolyká hodiny nad mapami a fotografiemi, v reálu některé věci překvapí více, než lze před příjezdem očekávat.

Vzdálenosti na mapě působí jinak

Při plánování se může zdát, že jednotlivé etapy nejsou nijak dlouhé. Jenže v Jotunheimenu se chodí výrazně pomaleji než ve většině českých hor. Kamenitý terén a časté změny výšky dokážou tempo výrazně zpomalit.

Vody je dostatek

Na mnoha evropských trecích patří hledání vody mezi každodenní starosti. Tady je situace opačná. Horské potoky, jezera a drobné vodní toky provázejí většinu trasy a často stačí nést jen minimální zásobu.

Ticho

Možná to zní zvláštně, ale právě ticho bývá jedním z nejsilnějších zážitků. Mimo nejznámější místa můžete celé hodiny nepotkat jediného člověka a neuslyšet nic jiného než vítr nebo šumění vody.

Počasí mění charakter krajiny

Stejná etapa může za slunečného dne působit přívětivě a téměř idylicky. O několik hodin později se stejná krajina v mlze a větru promění v drsné vysokohorské prostředí. Právě tato proměnlivost je součástí kouzla norských hor.

*

Horské chaty jako součást norské horské kultury

Přestože jsme trasu plánovali především se stanem, horské chaty jsou v Jotunheimenu téměř všudypřítomnou součástí krajiny. Nejde jen o místa, kde lze přespat. Jsou také důležitou součástí norské horské kultury.

Chaty provozované organizací DNT nabízejí možnost dát si teplé jídlo, usušit vybavení po deštivém dni nebo si jednoduše na chvíli odpočinout. Po několika dnech ve větru a chladu dokáže obyčejná miska horké polévky udělat větší radost než včera dosažený vrchol.

Právě kombinace svobodného stanování a dobře fungující sítě horských chat patří mezi důvody, proč je trekking v Norsku tak příjemný. Člověk si může užívat samotu a zároveň ví, že v případě potřeby není civilizace nikdy příliš daleko.

Jak funguje systém norských horských chat, kolik stojí ubytování nebo zda se vyplatí členství v DNT, se podrobně podíváme v samostatném článku. Mám ho již připravený v hrubém konceptu, stačí jen doplnit řadu podrobností a myšlenek…

Trek, který ocení i fotografové

Jotunheimen patří mezi místa, kde je někdy těžké rozhodnout, zda se více soustředit na samotnou cestu, nebo na fotografování. Krajina se zde mění prakticky s každým kilometrem a nabízí neuvěřitelnou rozmanitost scenérií.

Během několika dnů projdete kolem ledovcových jezer, přes rozsáhlá kamenná pole, horské pláně i vyhlídkové vrcholy. Každá část trasy má přitom svůj vlastní charakter. Zatímco Glittertind nabízí panoramatické výhledy na okolní dvoutisícovky, Russvatnet láká tyrkysovou vodou a večerními odrazy okolních hor na hladině jezera.

Velkou výhodou oproti známějším norským lokalitám je také menší koncentrace turistů. Není výjimkou, že budete mít celé panorama jen sami pro sebe. To ocení nejen fotografové krajiny, ale i všichni, kdo si chtějí horskou atmosféru vychutnat bez davů lidí.

Z fotografického hlediska bývají nejzajímavější časné ranní hodiny a pozdní večer. Nízké slunce dokáže zvýraznit strukturu okolních skal, vytvořit zajímavé kontrasty mezi sněhovými poli a tmavou horninou a proměnit běžnou scenérii v mimořádný zážitek.

*

Co dělá tento trek výjimečným?

Norské hory nabízejí desítky krásných tras. Proč tedy právě tato? Důvodů je několik.

Rovnováha mezi dostupností a divočinou

Do výchozího bodu se lze relativně snadno dostat. Přesto už první den získáte pocit, že jste od civilizace vzdáleni stovky kilometrů.

Vysoké hory bez technických obtíží

Nepotřebujete horolezecké vybavení. Nepotřebujete ferratový set. Stačí zkušenosti s vícedenní turistikou a respekt k horským podmínkám.

Možnost úplné autonomie

Voda je dostupná téměř všude. Místa pro stanování také. Celý trek tak lze absolvovat bez složité logistiky.

Fotografický potenciál

Jen málokterá oblast nabízí na relativně malém prostoru tolik rozmanitých scenérií.

Ledovce.

Sněhová pole.

Jezera.

Horské štíty.

Široká údolí.

A především světlo,

které dokáže během několika minut změnit charakter celé krajiny.

*

Kdy vyrazit?

Na papíře se může zdát odpověď jednoduchá. V praxi záleží na tom, co od cesty očekáváte.

Červen – Nejdivočejší varianta. V horách stále leží velké množství sněhu a některé úseky mohou být komplikované. Odměnou je minimum lidí.

Červenec – Nejstabilnější období. Dlouhé dny, největší šance na příznivé počasí a většina horských chat v plném provozu.

Srpen – Možná nejlepší kompromis. Méně turistů než v červenci, příjemné teploty a často velmi fotogenické světelné podmínky.

Září – Barvy začínajícího podzimu. Chladnější noci. Kratší dny. A výrazně větší šance na první sněžení ve vyšších polohách.

Komu tento trek doporučujeme?

Tento okruh není ideální jako první zkušenost s vícedenní turistikou v horách. Pokud však máte za sebou několik delších treků, nabídne vám přesně to, co člověk od norských hor očekává.

Nejvíce si jej užijí:

• milovníci dálkových treků,
• fotografové krajiny,
• cestovatelé preferující spaní ve stanu,
• lidé hledající klid mimo hlavní turistické trasy,
• návštěvníci, kteří chtějí poznat Norsko jinak než z okna auta.

***

Co lze při plánování udělat jinak

Základní myšlenku treku, plánování i samotné výbavy bych nijak neměnil. Přesto existuje několik věcí, které lze modifikovat a upravit sobě více „na míru“.

Především je dobré mít v zásobě alespoň jeden rezervní den navíc. Ne kvůli fyzické náročnosti trasy, ale kvůli místům, která si zaslouží více času. Jotunheimen není oblast, kterou je potřeba projít co nejrychleji. Naopak. Čím více prostoru si člověk nechá, tím více si cestu užije.

Právě okolí Russvatnetu nebo Langvatnetu patří mezi místa, kde bych bez problémů strávil další noc navíc. Někdy je totiž větším zážitkem zůstat na jednom krásném místě o několik hodin déle než přidat pouhé další kilometry do denního plánu.

Také je dobré počítat s větší časovou rezervou na fotografování. Mnoho míst na trase působí úplně jinak při ranním světle, za zatažené oblohy nebo krátce před západem slunce. Pokud člověk spěchá podle předem daného itineráře, snadno o tyto okamžiky přijde.

A možná nejdůležitější pravidlo? Nesnažit se vidět všechno. Jotunheimen je oblast, která si zaslouží více než jednu návštěvu. Někdy je lepší nechat si část míst na příště a vrátit se sem znovu.

Závěr

Existují treky, na které si vzpomenete kvůli rekordním kilometrům. Jiné si pamatujete kvůli dosaženému vrcholu. A pak jsou cesty, které vám zůstanou v hlavě kvůli:

atmosféře

večeru u horského jezera.

rannímu tichu před stanem.

okamžiku, kdy se mezi mraky na pár vteřin objeví vrchol, na který jste celý den stoupali.

Právě takový je Jotunheimen. Není to trek o překonávání rekordů. Je to několik dní v krajině, která člověku připomene, jak málo toho ke štěstí vlastně potřebuje

***

…ještě bonusový argument na úplný konec…

Spaní nadivoko jako součást zážitku

Když se řekne Norsko, mnoho dálkových turistů okamžitě zmíní jediné slovo.

Allemannsretten

Právo volného pohybu v přírodě. Právě díky němu je možné téměř kdekoliv mimo zastavěná území legálně stanovat. A právě proto tento okruh funguje tak dobře.

Nejste vázáni na rezervace. Nemusíte každý den dojít do konkrétního cíle. Můžete si vybrat místo s nejkrásnějším výhledem nebo zůstat déle tam, kde se vám jednoduše líbí.

Přestože jsou na trase dostupné horské chaty, stan výrazně rozšiřuje možnosti a přidává celé cestě úplně jiný rozměr. Jotunheimen pak nepůsobí jako série bodů na mapě. Stává se skutečným domovem na několik dní.

Chcete si trek naplánovat sami?

Připravil jsme zatím nejpodrobnější a nejobsažnější itinerář s mapou, dopravou, vybavením, tipy na stanování a rozpisem jednotlivých etap. Je v dalším samostatném a velmi obsažném článku:

➜ Jotunheimen: itinerář, mapa, doprava a praktické rady

*