Zatímco jsme v minulém článku popsali norský Jotunheimen, jeho geografii i dostatek důvodů, proč sem vyrazit právě na několikadenní trek, dnes vám uvedeme podrobný itinerář trasy, včetně řady užitečných informací, nutných pro jeho absolvování.

Předchozí článek si můžete přečíst na tomto odkazu:

➜ Jotunheimen: pětidenní okruh s batohem a stanem v srdci norských hor

*

A nyní už nové informace.

Základní parametry trasy

Než se pustíme do podrobného itineráře, pojďme si celý okruh představit několika základními čísly.

Parametr	Hodnota
Oblast	Jotunheimen, Norsko
Typ trasy	Okružní trek
Délka	cca 74 km
Počet dní	5 dní
Doporučená délka	6 dní s rezervou
Nejvyšší bod	Glittertind (2 452 m)
Obtížnost	středně těžká až těžká
Ubytování	stan, DNT chaty nebo kombinace
Nejlepší období	červenec až konec srpna
Výchozí bod	Leirvassbu
Značení	červené značky DNT
Voda	dostupná po celé trase

Tento okruh nabízí ideální kombinaci vysokohorské krajiny, odlehlých údolí, horských jezer a možnosti legálního spaní nadivoko. Přestože nejde o technicky náročný trek, vyžaduje dobrou kondici a zkušenosti s vícedenním pohybem v horách.

Mapa a GPX

Jednou z výhod Jotunheimenu je kvalitní síť značených tras. Přesto doporučujeme mít vždy k dispozici offline mapu a ideálně také GPX záznam trasy.

Ve vyšších partiích může počasí během několika minut změnit viditelnost z desítek kilometrů na několik desítek metrů. V mlze pak přijde vhod jakákoli forma navigace.

🧭 GPX ke stažení: soubor ZIP

🧭 Užitečné odkazy pro plánování treku

• UT.no → mapy a horské chaty, aktuální stav tras
• Mapy.com → alternativní mapy, včetně offline map, GPX data
• Gaia GPS → pokročilé offline mapy
• Norgeskart → kvalitní norské mapy, existují i jako aplikace do mobilu
• DNT → norské horské chaty
• Entur → doprava po Norsku
• Vy → dálkové spoje – vlaky a autobusy
• Innlandstrafikk → regionální a horské sezonní spoje
• Yr.no → počasí
• MeteoBlue → alternativní předpověď, radarové snímky a vývoj
• Varsom.no → sněhové podmínky, lavinové nebezpečí
• Leirvassbu → informace o výchozím bodu treku, ubytování, parkování
• Spiterstulen → horská chata v údolí Visdalen
• Glitterheim → horská chata pod Glittertindem

Jak se dostat do Leirvassbu

Přestože Jotunheimen působí na mapě poměrně odlehle, doprava do oblasti není nijak složitá. Největší výhodou tohoto okruhu je skutečnost, že začíná i končí na stejném místě. Odpadá tak komplikované řešení návratu nebo přesunů mezi jednotlivými konci trasy.

Autobusem

Pokud cestujete bez auta, bývá nejjednoduším výchozím bodem Oslo. Z hlavního města se lze pohodlně dostat autobusem do městečka Lom, které slouží jako hlavní dopravní uzel pro tuto část Norska. V letní sezoně pak navazují autobusové spoje přímo do Leirvassbu.

Orientační trasa

Oslo → Lom → Leirvassbu

Kde hledat spojení

• Entur
• Vy
• Innlandstrafikk

Doporučujeme ověřit aktuální jízdní řády několik týdnů před odjezdem. Horské spoje bývají sezónní a jejich četnost se může mezi jednotlivými roky měnit.

Výhody veřejné dopravy

• není potřeba řešit parkování
• ekologičtější varianta
• bez nutnosti dlouhého řízení po návratu z treku

Autem

Pro většinu českých turistů bude pravděpodobně nejpohodlnější doprava vlastním automobilem.

Z České republiky se nejčastěji cestuje přes Německo a Dánsko s využitím mostů nebo trajektů do jižního Norska.

Leirvassbu leží nedaleko známé horské silnice Sognefjellsvegen, která sama o sobě patří k nejkrásnějším silničním trasám v celé Skandinávii. K chatě se přijíždí po soukromé placené silnici. Aktuální výše mýtného je 150 NOK.

Parkování

U horské chaty Leirvassbu je možné využít placené parkoviště. Díky okružnímu charakteru trasy se po pěti dnech vrátíte zpět přímo k vozu, což výrazně zjednodušuje logistiku celé výpravy.

Výhody cestování autem

• maximální flexibilita
• možnost převézt více vybavení
• snadnější kombinace s dalšími lokalitami v Norsku

Proč jsme zvolili právě Leirvassbu?

Leirvassbu není jen praktickým výchozím bodem. Patří mezi nejvýše položené horské základny v Norsku a leží přímo v srdci Jotunheimenu. Díky tomu začíná trek prakticky okamžitě po vystoupení z autobusu nebo zaparkování auta.

Žádné dlouhé nástupy údolím. Žádné desítky kilometrů k prvním horám. Po několika minutách chůze už jste součástí krajiny, kvůli které většina lidí do Jotunheimenu přijíždí.

Jak náročný je tento trek?

Na mapě nepůsobí tento okruh nijak extrémně. Celková délka kolem 74 kilometrů rozdělená do pěti dnů nevypadá na první pohled nijak hrozivě. Skutečnost je ale o něco složitější.

Jotunheimen není pohoří, kde by se kilometry sbíraly snadno. Velká část trasy vede kamenitým terénem, po suťových polích nebo horských pláních, kde je tempo výrazně pomalejší než na většině českých turistických tras.

Nejnáročnější je bezesporu druhý den s výstupem na Glittertind. Právě zde se nejvíce projeví aktuální počasí, fyzická kondice i hmotnost batohu. Výstup s lehkým denním batohem a výstup s vybavením na několik dní jsou dvě odlišné disciplíny.

Dobrou zprávou je, že trek nevyžaduje žádné horolezecké zkušenosti ani speciální technické vybavení. Za běžných letních podmínek si vystačíte s kvalitními pohorkami, základní orientací v horách a zkušenostmi s vícedenní turistikou.

Je vhodný jako první norský trek?

Za nás ano.

Pokud už máte za sebou několik vícedenních přechodů se stanem a zvládáte samostatný pohyb v horském prostředí, patří Jotunheimen mezi velmi dobrou vstupní bránu do norských hor.

Na trase se pravidelně objevují horské chaty, značení je kvalitní a voda je dostupná prakticky po celé cestě.

Na druhou stranu bych tuto trasu nedoporučil jako úplně první zkušenost s vícedenním přechodem. Pokud jste dosud chodili pouze jednodenní výlety, mohou vás překvapit dlouhé kamenité úseky, proměnlivé počasí nebo logistika spojená se spaním ve stanu.

Kolik váží batoh?

To je otázka, která výrazně ovlivní celý trek. Při pětidenním přechodu se stanem a vlastním jídlem počítejte přibližně s následující hmotností:

Typ vybavení	Přibližná hmotnost
Ultralight vybavení	10–13 kg
Běžné turistické vybavení	14–18 kg
Komfortnější výbava	18–22 kg

Do hmotnosti výrazně promlouvá především množství neseného jídla a kvalita vybavení.

Pokud využijete lehký stan, například Lanshan 2, rozumný spacák a minimalistické vaření, lze se dostat na velmi příjemnou hmotnost i bez výrazných kompromisů.

Komu trek doporučujeme?

Nejvíce si jej užijí:

✅ turisté se zkušeností s vícedenními přechody

✅ milovníci spaní ve stanu

✅ fotografové krajiny

✅ lidé hledající klidnější alternativu k Besseggenu

✅ návštěvníci, kteří chtějí poznat skutečný charakter norských hor

Naopak méně vhodný bude pro:

❌ rodiny s malými dětmi

❌ úplné začátečníky

❌ turisty preferující pohodlné horské stezky

❌ návštěvníky očekávající každodenní zázemí a občerstvení

Kdy vyrazit

Přestože je Jotunheimen přístupný po většinu roku, pro vícedenní trek se stanem přichází v úvahu především období od konce června do začátku září. Ani během léta však nejsou podmínky každý měsíc stejné a výběr termínu může výrazně ovlivnit charakter celé cesty.

Neexistuje univerzálně nejlepší období. Záleží spíše na tom, zda hledáte stabilnější počasí, méně lidí nebo fotogeničtější krajinu.

Konec června: více sněhu, méně lidí

Přelom června a července bývá prvním obdobím, kdy se většina turistů vydává do vyšších částí Jotunheimenu. Hory se teprve probouzejí po dlouhé zimě a ve vyšších polohách stále leží rozsáhlá sněhová pole.

Právě výstup na Glittertind může být v tomto období výrazně náročnější než později během léta.

Na druhou stranu zde téměř nepotkáte davy turistů a krajina působí velmi divoce. Potoky bývají plné vody z tajícího sněhu a kontrast mezi bílými svahy a tmavou horninou je fotograficky velmi atraktivní.

Toto období bych doporučil zkušenějším turistům, kteří počítají s náročnějšími podmínkami a mají rádi klid.

Červenec: nejjistější volba

Pokud do Jotunheimenu míříte poprvé, je červenec pravděpodobně nejbezpečnější volbou.

Většina sněhu je již pryč, horské chaty fungují v plném provozu a autobusové spojení do Leirvassbu bývá nejspolehlivější.

Dny jsou dlouhé a počasí bývá relativně stabilní. To samozřejmě neznamená, že vás nemůže překvapit déšť, vítr nebo mlha. V norských horách je potřeba počítat s proměnlivými podmínkami kdykoliv.

Nevýhodou července je větší počet návštěvníků na nejznámějších trasách. Na našem okruhu to však není nijak zásadní problém. Jakmile opustíte okolí nejfrekventovanějších míst, vrátí se pocit prostoru a samoty.

Srpen: nejlepší kompromis

Pokud bych si měl vybrat jediné období pro tento trek, byl by to pravděpodobně srpen.

Hory jsou již bez většiny sněhu, dny zůstávají dostatečně dlouhé a návštěvnost postupně klesá. Navíc se často objevují velmi zajímavé světelné podmínky, které ocení zejména fotografové.

Noci začínají být chladnější a rána bývají klidnější. Právě tehdy vznikají některé z nejhezčích odrazů okolních hor na hladinách jezer Russvatnet nebo Langvatnet.

Srpen zároveň nabízí nejvyváženější kombinaci počasí, dostupnosti služeb a celkové atmosféry.

Září: podzimní Jotunheimen

Začátek září přináší do hor úplně jinou atmosféru.

Vegetace se začíná barvit do odstínů žluté, oranžové a červené, turistů výrazně ubývá a krajina získává klidnější charakter. Pro mnoho zkušených turistů jde o nejkrásnější období roku.

Na druhou stranu se zkracují dny a výrazně roste pravděpodobnost prvních sněhových přeháněk ve vyšších polohách.

Pokud se rozhodnete vyrazit v září, je dobré mít připravený rezervní plán a počítat s většími výkyvy počasí.

Počasí: největší proměnná celé cesty

Ať už si vyberete jakýkoliv termín, počasí zůstává faktorem, který nedokáže ovlivnit žádný itinerář.

Během jednoho dne můžete zažít slunce, vítr, déšť i hustou mlhu. Teploty na vrcholech bývají o mnoho stupňů nižší než v údolích a silný vítr dokáže pocitovou teplotu výrazně snížit i uprostřed léta.

Právě proto doporučujeme plánovat trasu s určitou časovou rezervou. Jeden volný den navíc může znamenat rozdíl mezi výstupem na Glittertind s panoramatickými výhledy a celodenním pochodem v mlze.

Kdy bych vyrazil já?

Pokud bych si mohl vybrat bez jakýchkoliv omezení, zvolil bych druhou polovinu srpna.

Hory jsou již dobře schůdné, většina letní sezony se blíží ke konci a krajina získává klidnější atmosféru. Zároveň stále funguje doprava i horské chaty a riziko zimních podmínek bývá relativně malé.

Pro první návštěvu Jotunheimenu je to podle mého názoru jeden z nejlepších termínů vůbec.

*

Itinerář den po dni

Den 1: Leirvassbu → Spiterstulen

Vzdálenost: cca 15 km
Čas chůze: 4–6 hodin
Náročnost: lehčí až střední

První den bývá příjemným seznámením s krajinou Jotunheimenu. Po příjezdu do Leirvassbu se člověk ocitne ve výšce přes 1 400 metrů nad mořem a téměř okamžitě získá pocit, že je hluboko v horách.

Právě okolí Leirvassbu patří k oblastem s nejvyšší koncentrací norských dvoutisícovek. Hory vás obklopují ze všech stran a už první kilometry dávají tušit, že následující dny nebudou připomínat běžnou turistiku ve střední Evropě.

Trasa vede převážně údolím Visdalen a technicky nepředstavuje žádné větší obtíže. Právě proto doporučujeme první den nepřepálit tempo. Po cestě do Norska bývá člověk často unavený z přesunů a je lepší využít první etapu k postupnému rozchození.

Jednou z výhod této části trasy je dostatek vhodných míst pro přestávky i doplnění vody. Potoky zde protékají prakticky po celé délce údolí a není nutné nést velké zásoby.

Co se nám na této etapě líbí nejvíce

První den není o vrcholech ani o rekordních výhledech. Je o postupném ponoření do atmosféry Jotunheimenu.

Po několika kilometrech začíná mizet civilizace a člověk si zvyká na rytmus, který ho bude provázet dalších několik dní. Batoh konečně sedí na zádech tak, jak má, myšlenky se zpomalují a pozornost se přesouvá k okolní krajině.

Kde postavit stan

Nejhezčí místa najdete v okolí řeky nedaleko Spiterstulenu. Travnaté plochy nabízejí dostatek prostoru a zároveň zůstávají v rozumné vzdálenosti od horské chaty.

Pokud dáváte přednost většímu komfortu, lze využít také zázemí chaty Spiterstulen.

Fotografický tip

Večerní světlo často krásně nasvěcuje okolní vrcholy nad údolím Visdalen. Vyplatí se proto dorazit do cíle o něco dříve a nechat si čas na krátkou procházku nalehko.

Den 2: Spiterstulen → Glittertind → Glitterheim

Vzdálenost: cca 17 km
Čas chůze: 8–10 hodin
Náročnost: vysoká

Pokud existuje etapa, která určuje charakter celého treku, pak je to právě druhý den.

Čeká nás výstup na Glittertind, druhou nejvyšší horu Norska. Přestože se o většinu pozornosti dělí nedaleký Galdhøpiggen, právě Glittertind nabízí podle mnoha turistů ještě působivější horskou atmosféru.

První část výstupu vede pozvolnějším terénem, ale s přibývající výškou začíná převažovat kamenitý povrch a rozsáhlá suťová pole. Tempo se zpomaluje a postupně přichází první skutečný kontakt s vysokohorským prostředím.

Ve vyšších partiích lze i během léta narazit na sněhová pole. Jejich rozsah se rok od roku liší, ale zejména začátkem sezóny mohou výrazně ovlivnit průchodnost trasy.

Vrchol Glittertindu

Za dobrého počasí patří vrchol mezi nejkrásnější vyhlídková místa v celém Jotunheimenu.

Na horizontu se objevují desítky vrcholů, ledovců a horských jezer. Právě zde člověk nejlépe pochopí, proč se této oblasti říká Domov obrů.

Současně jde o místo, kde počasí dokáže změnit podmínky během několika minut. Silný vítr, mlha nebo nízká oblačnost nejsou ničím výjimečným.

Pokud podmínky nejsou příznivé, není ostuda vrchol vynechat a zvolit bezpečnější variantu přes sedlo.

Dlouhý sestup

Mnoho turistů považuje za nejnáročnější část dne samotný výstup. Ve skutečnosti bývá stejně náročný i následný sestup směrem ke Glitterheimu. Kolena už mají za sebou několik hodin zátěže, batoh je stále stejně těžký a koncentrace začíná polevovat.

Právě zde se vyplatí nepodcenit časovou rezervu.

Kde přespat

Nejjednodušší variantou je okolí horské chaty Glitterheim, kde lze využít zázemí chaty nebo placené místo pro stan.

Pokud počasí přeje a energie ještě zbývá, doporučujeme pokračovat několik kilometrů směrem k Russvatnetu. Odměnou bývá klidnější prostředí a náskok před další etapou.

Co bychom nepodcenili

Druhý den je místem, kde se nejvíce projeví váha batohu. Pokud ještě doma zvažujete, zda přibalit další kus vybavení „pro jistotu“, právě výstup na Glittertind vám velmi rychle napoví správnou odpověď. Lehčí batoh zde znamená nejen větší pohodlí, ale často i větší bezpečnost při pohybu v kamenitém terénu.

Den 3: Glitterheim → Russvatnet

Vzdálenost: cca 14 km
Čas chůze: 5–6 hodin
Náročnost: střední

Po náročném výstupu na Glittertind přichází etapa, kterou si většina turistů užije o něco více v klidu. Kilometrů není mnoho, převýšení je výrazně příznivější a člověk má konečně více času vnímat okolní krajinu.

Právě třetí den začíná trek ukazovat svou druhou tvář.

Zatímco předchozí etapa byla především o horách a výškách, nyní přicházejí na řadu jezera, otevřené pláně a stále větší pocit odlehlosti.

Po opuštění Glitterheimu cesta postupně stoupá přes horský hřeben a následně klesá směrem k Russvatnetu. Turistů postupně ubývá a krajina získává stále divočejší charakter.

Právě zde začíná Jotunheimen působit tak, jak si jej většina lidí představuje.

Rozlehlé prostory.

Minimum civilizace.

A nekonečný pocit svobody.

Russvatnet – jeden z vrcholů celé cesty

Pokud bychom měli vybrat jediné místo, kde se vyplatí nespěchat, bylo by to právě Russvatnet.

Dlouhé horské jezero sevřené mezi skalnatými svahy patří k nejfotogeničtějším místům celé oblasti. Za slunečného počasí získává voda neuvěřitelně tyrkysový odstín a okolní krajina působí téměř neskutečně.

Na rozdíl od známějších norských lokalit zde navíc často panuje překvapivý klid. Není výjimkou, že večer strávíte u břehu jezera úplně sami.

Kde postavit stan

Okolí severního břehu Russvatnetu nabízí několik výborných míst pro táboření. Podklad bývá relativně rovný, vody je dostatek a výhledy patří k nejlepším na celé trase.

Pokud počasí přeje, doporučujeme dorazit do cíle dříve a užít si večer bez spěchu. Právě zde bývá největší pokušení přidat si jeden den navíc.

Fotografický tip

Ranní světlo bývá u Russvatnetu mimořádné. Pokud je hladina klidná, odrážejí se okolní vrcholy jako v zrcadle. Fotografové krajin proto často vstávají ještě před východem slunce.

Den 4: Russvatnet → Memurudalen → Langvatnet

Vzdálenost: cca 18 km
Čas chůze: 7–9 hodin
Náročnost: střední až vyšší

Čtvrtý den patří k nejodlehlejším částem celého okruhu.

Po opuštění Russvatnetu čeká nejprve stoupání z jezerní pánve a následně přechod směrem do údolí Memurudalen. Přestože se v mapě může tato etapa jevit nenápadně, právě zde člověk nejvíce pocítí skutečný charakter Jotunheimenu.

Turistů ubývá na minimum.

Mobilní signál bývá spíše výjimkou.

A okolní krajina působí téměř nedotčeně.

Memurudalen – jiný svět než Besseggen

Jen několik kilometrů od slavného Besseggenu se nachází krajina, kterou většina návštěvníků Jotunheimenu nikdy neuvidí. Memurudalen je přesným opakem turisticky vytížených tras.

Nečekejte fronty na fotografii ani proudy turistů směřujících k vyhlídce. Místo toho vás čekají široká údolí, horské pláně a pocit, že jste se ocitli mnohem dál od civilizace, než ve skutečnosti jste.

Právě zde bývá jedním z nejsilnějších zážitků samotné ticho. Několik hodin můžete jít krajinou, aniž byste potkali jediného člověka.

Směrem k Langvatnetu

Z Memurudalenu se trasa stáčí doprava, podél řeky Muru směrem k Langvatnetu. Krajina se postupně otevírá a získává typický charakter vysokohorských plání.

Přestože už se pomalu blíží konec treku, právě tato část často překvapí svou atmosférou.

Nejsou zde nejvyšší vrcholy ani nejznámější výhledy.

Je tu ale něco, co bývá vzácnější.

Klid.

Langvatnet – důstojné zakončení treku

Pokud Russvatnet představuje nejfotogeničtější místo trasy, Langvatnet bývá jejím nejklidnějším zákoutím.

Jezero leží ve vysokohorské krajině daleko od hlavních turistických tras a večer zde často panuje téměř absolutní ticho. Právě zde si člověk uvědomí, jak rychle si zvykl na rytmus několika dní strávených v horách.

Ráno už není potřeba spěchat.

Kilometry přestávají být důležité.

A člověk si začíná uvědomovat, že se cesta pomalu blíží ke konci.

Kde postavit stan

Východní část Langvatnetu nabízí několik velmi dobrých míst pro nocleh. Počítejte však s tím, že oblast bývá otevřená větru. Vyplatí se proto věnovat výběru místa o něco více času než v předchozích dnech.

Fotografický tip

Večerní světlo bývá u Langvatnetu mimořádně měkké. Nízké slunce často zvýrazní strukturu okolních skal a vytvoří velmi zajímavé kontrasty mezi vodou, kamenitou krajinou a oblohou.

Den 5: Langvatnet → Leirvassbu

Vzdálenost: cca 10 km
Čas chůze: 3–4 hodiny
Náročnost: lehká až střední

Poslední den bývá na podobných trecích zvláštní. Na jedné straně už člověk cítí únavu několika dnů strávených v horách. Na druhé straně se začíná ozývat nevyhnutelný návrat do civilizace. Právě proto doporučujeme nespěchat a poslední etapu si opravdu užít.

Trasa z Langvatnetu zpět do Leirvassbu nepatří mezi fyzicky nejnáročnější části celého okruhu. Vede otevřenou horskou krajinou, mezi jezery a kamenitými pláněmi, které jsou pro Jotunheimen typické.

Právě zde si člověk často uvědomí, jak moc si během několika dnů zvykl na jednoduchý rytmus horského života.

Ráno sbalit stan.

Vyrazit.

Zastavit se u potoka.

Najít místo na nocleh.

A druhý den začít znovu.

Poslední výhledy

Přestože jde o závěrečnou etapu, rozhodně není jen přesunem do cíle. Okolní krajina stále nabízí krásné výhledy na okolní vrcholy a při dobrém počasí bývá posledních několik kilometrů příjemnou tečkou za celou cestou.

Pokud máte časovou rezervu, vyplatí se zastavit a naposledy si vychutnat atmosféru vysokých norských hor. Za několik hodin totiž budete zpět mezi silnicemi, autobusy a běžným každodenním životem.

Návrat do Leirvassbu

Příchod k Leirvassbu bývá překvapivě emotivní. Před několika dny zde cesta začínala. Batoh byl plný jídla, hlava plná očekávání a mapa jen souborem čar a názvů.

Dnes už mají jednotlivá místa konkrétní podobu.

Glittertind není jen vrchol na mapě.

Russvatnet není jen modrá plocha.

A Langvatnet není jen název v itineráři.

Každé z těchto míst se během několika dnů stalo součástí vlastního příběhu.

*

Praktický tip

Pokud se vracíte autobusem, doporučujeme ponechat si dostatečnou časovou rezervu. Spoje z Leirvassbu bývají omezené a případné zpoždění v terénu může zkomplikovat návrat.

Pokud cestujete autem, stojí za zvážení ještě krátká zastávka na vyhlídkách podél silnice Sognefjellsvegen. Po několika dnech strávených pěšky získává okolní krajina úplně jiný rozměr.

Shrnutí itineráře

Den	Trasa	Vzdálenost	Náročnost
1	Leirvassbu → Spiterstulen	15 km	lehčí
2	Spiterstulen → Glittertind → Glitterheim	17 km	vysoká
3	Glitterheim → Russvatnet	14 km	střední
4	Russvatnet → Memurudalen → Langvatnet	18 km	střední až vyšší
5	Langvatnet → Leirvassbu	10 km	lehčí

Celkem: přibližně 74 kilometrů

*

Praktické informace

Kde doplňovat vodu

Jednou z největších výhod Jotunheimenu je skutečnost, že vodu zde nemusíte řešit zdaleka tolik jako na mnoha jiných vícedenních trecích.

Po celé trase narazíte na desítky horských potoků, drobných vodních toků a jezer. Ve většině případů tak stačí nést jen minimální zásobu a vodu průběžně doplňovat během dne.

Právě díky tomu lze ušetřit několik kilogramů hmotnosti batohu, což oceníte zejména při výstupu na Glittertind nebo během delších kamenitých úseků.

Vodu si můžete doplnit namátkou třeba na těchto místech:

• údolí Visdalen mezi Leirvassbu a Spiterstulen
• okolí Glitterheimu
• přítoky Russvatnetu
• řeka Muru v Memurudalenu
• oblast Langvatnetu

Vody je zde tolik, že většina turistů nosí pouze jednu láhev nebo lehký vak na vodu.

Je potřeba filtr?

To je otázka, na kterou neexistuje univerzální odpověď. Mnoho norských turistů pije vodu přímo z horských potoků bez jakékoliv úpravy. Pokud je voda čirá, proudící a nepřitéká z bezprostřední blízkosti pastvin nebo tábořišť, bývá považována za bezpečnou.

Přesto někteří turisté používají lehké filtry typu Sawyer Mini nebo Katadyn BeFree. Ne kvůli kvalitě vody, ale spíše pro vlastní klid.

Pozor na ledovcové toky

Ne každá voda vypadá stejně. V některých částech Jotunheimenu narazíte na bíle zakalené ledovcové potoky. Zakalení způsobuje jemný kamenný sediment, který sice není zdravotně závadný, ale voda bývá chuťově méně příjemná.

Pokud máte možnost volby, vyplatí se vybírat čiré horské přítoky.

Spaní nadivoko v Jotunheimenu

Jedním z hlavních důvodů, proč je trekking v Norsku tak oblíbený, je možnost legálního táboření téměř kdekoliv v přírodě.

Právě díky právu Allemannsretten není nutné plánovat každý den podle polohy kempu nebo horské chaty. Trasu si můžete přizpůsobovat podle počasí, energie nebo jednoduše podle toho, kde se vám zrovna líbí. A v Jotunheimenu je krásných míst více než dost.

Jak to funguje v praxi?

Pokud se držíte dál od obydlí a respektujete okolní přírodu, můžete stan postavit téměř kdekoliv.

Prakticky to znamená, že večer hledáte především:

• rovný podklad,
• ochranu před větrem,
• dostupnost vody,
• rozumnou vzdálenost od turistické stezky.

Právě poslední bod bývá často důležitější než samotné výhledy. Noc na odlehlém místě bývá mnohem příjemnější než stan postavený vedle frekventované trasy.

Ve srovnání s českými horami působí norská krajina mnohem otevřeněji. Člověk nemusí složitě hledat vhodné místo na přespání. Často stačí sejít několik minut od stezky a najde prostor, kde může strávit noc zcela nerušeně.

Kdy zvolit raději chatu?

Norské počasí umí být nevyzpytatelné. Pokud několik hodin prší, fouká silný vítr nebo potřebujete usušit vybavení, může být horská chata velmi příjemnou alternativou.

Právě kombinace svobodného stanování a dostupného zázemí chat je jednou z největších předností norských hor.

Naše tipy na nejlepší místa pro stanování

Během plánování jsme narazili na mnoho krásných míst. Některá však vyčnívají nad ostatní.

🥇 Russvatnet

Pokud bychom měli doporučit jediné tábořiště na celé trase, bylo by to právě Russvatnet.

Dlouhé horské jezero obklopené skalnatými svahy nabízí nádherné výhledy, dostatek vody i řadu vhodných míst pro stan.

Večer zde bývá mimořádně klidno a za dobrého počasí patří západy slunce k nejsilnějším zážitkům celého treku.

Proč právě sem?

• nejkrásnější scenérie
• dostatek prostoru
• skvělé fotografické podmínky
• minimum lidí

🥈 Langvatnet

Zcela jiný charakter než Russvatnet. Méně dramatické výhledy, ale více klidu.

Langvatnet působí velmi odlehle a nabízí nádhernou vysokohorskou atmosféru. Pokud hledáte místo, kde si poslední večer na trase opravdu vychutnáte, jen těžko budete hledat lepší variantu.

Proč právě sem?

• absolutní klid
• otevřená horská krajina
• krásné večerní světlo
• ideální poslední noc na trase

🥉 Okolí Spiterstulenu

První noc bývá často podceňovaná. Přitom právě okolí řeky nedaleko Spiterstulenu nabízí velmi příjemná místa na přespání. Výhodou je snadný přístup k vodě a možnost využít zázemí horské chaty.

Po dlouhém cestovním dni jde o ideální místo na rozjezd celé výpravy.

Proč právě sem?

• snadný přístup
• voda na dosah
• možnost využití chaty
• pohodlný začátek treku

⭐ Záložní varianta: Glitterheim

Pokud se druhý den protáhne nebo počasí nebude spolupracovat, může být velmi rozumnou volbou nocleh v okolí Glitterheimu.

Nejde o nejromantičtější místo na trase, ale nabízí bezpečné zázemí, možnost usušit vybavení a připravit se na další etapu. Někdy bývá právě komfort nejlepší investicí do následujícího dne.

*

Horské chaty na trase

Přestože jsme celý okruh plánovali především se stanem, horské chaty tvoří nedílnou součást norské horské kultury. V Jotunheimenu navíc fungují jako ideální záchranná síť pro případ špatného počasí, únavy nebo prosté chuti dát si po několika dnech teplé jídlo.

Na této trase se setkáte hned s několika známými horskými chatami. Každá má trochu jiný charakter, ale všechny spojuje typická norská pohostinnost a skvělé zázemí.

Leirvassbu

Toto místo není jen výchozím bodem celé trasy. Patří mezi nejznámější horské chaty v celém Jotunheimenu a pro mnoho turistů představuje vstupní bránu do norských hor.

Díky své poloze ve výšce přes 1 400 metrů nabízí výborné zázemí pro první i poslední noc na trase.

Pokud přijedete pozdě odpoledne nebo večer, může být rozumné přespat právě zde a vyrazit až následující ráno.

Co zde najdete

• ubytování
• restauraci
• sprchy
• sušárnu vybavení
• turistické informace

Spiterstulen

Spiterstulen bývá pro většinu turistů první zastávkou po odchodu z Leirvassbu. Je známý především jako výchozí bod pro výstupy na Galdhøpiggen a další okolní vrcholy.

Pokud plánujete druhý den výstup na Glittertind, jde o ideální místo pro doplnění energie a poslední pohodlnou noc před nejnáročnější etapou.

Výhody

• dobrá poloha
• možnost občerstvení
• sprchy
• kempovací plocha

Glitterheim

Glitterheim leží na strategickém místě mezi Glittertindem a Russvatnetem. Po náročném výstupu bývá pro mnoho turistů doslova oázou.

Nabízí vše, co člověk po dlouhém dni potřebuje:

• teplo
• jídlo
• možnost usušit vybavení
• pohodlné místo k odpočinku

Pokud vás během výstupu zastihne špatné počasí, právě Glitterheim bývá nejčastějším místem, kde se plán trasy upravuje podle aktuálních podmínek.

Vyplatí se využívat chaty?

Za nás ano. Ne nutně kvůli spaní, ale kvůli flexibilitě. Po několika dnech deště může možnost usušit spacák nebo oblečení výrazně zpříjemnit zbytek cesty.

A i když cestujete nalehko se stanem, občasná zastávka na kávu nebo teplé jídlo bývá příjemným zpestřením.

Jak fungují norské horské chaty?

Systém horských chat v Norsku je natolik zajímavý, že si zaslouží samostatný článek. Podrobnější popis bude tedy až v nšm. Každopádně oficiální web i s mapou je na tomto odkaze:

➜ Jak fungují DNT chaty? Kolik stojí? Lze přespat bez rezervace? – odkaz na web

Najdete zde:

• obsluhované chaty
• samoobslužné chaty
• nouzové chaty
• členské výhody DNT

Pokud se do norských hor chystáte častěji, vyplatí se jejich fungování poznat podrobněji.

Vybavení, které se osvědčilo nejen na podobné trase

Jotunheimen není místem, kde by člověk potřeboval speciální expediční vybavení. Na druhou stranu existuje několik věcí, které dokážou komfort i bezpečnost výrazně ovlivnit.

Nejde o kompletní seznam vybavení. Spíše o věci, které jsme považovali za nejdůležitější právě v podmínkách norských hor.

Merino ponožky

Možná nenápadná položka, ale po několika dnech v kamenitém terénu patří mezi nejvděčnější kusy vybavení. I když boty promoknou, merino si zachovává tepelný komfort a výrazně snižuje riziko puchýřů. Přiznám se, že na podobné akce už jiné, než merino nenosím. Včetně spodního prádla.

Návleky do bot – na lýtka

Mnoho turistů je nechává doma. V Jotunheimenu se ale často hodí. Sníh, mokrá tráva, podmáčené úseky nebo drobná suť dokážou znepříjemnit den mnohem rychleji, než by se mohlo zdát.

Dry bag na spacák

Pokud bych měl doporučit jedinou věc navíc, byl by to právě kvalitní vodotěsný vak. Norský déšť je vytrvalý. A suchý spacák není jen otázkou komfortu. Je to otázka bezpečnosti.

Sluneční brýle

Paradoxně bývají podceňovanější než pláštěnka. Ve vyšších polohách a na sněhových polích však dokáže odraz světla velmi rychle unavit oči.

Powerbanka

Při několikadenním treku často slouží telefon jako:

• navigace,
• fotoaparát,
• nouzový komunikační prostředek.

V chladném počasí navíc baterie mizí překvapivě rychle.

Filtr na vodu

Není nezbytný. Ale pokud patříte mezi opatrnější cestovatele, lehký filtr typu Sawyer Mini nebo Katadyn BeFree představuje minimální hmotnost za velký klid. Můžete využít i některou z desinfekčních tablet.

Plynový vařič

Plynová kartuše se závitem. V Norsku jsou nejběžnější šroubovací kartuše (Primus/Coleman). Koupíte je v každém outdoorovém obchodě v Oslu nebo v Lomu. Jen pozor – v letadle se vozit nesmí!

ultralight stan Lanshan 2 v norských horách

Pokud hledáte lehký stan pro podobný typ treku, patří Lanshan 2 mezi velmi zajímavé možnosti.

Během posledních let si získal popularitu především díky výbornému poměru mezi hmotností, prostorem a cenou. Osobně ho používám při svých cestách jak v ČR, tak i v okolích státech. V Jotunheimenu však existuje několik specifik, se kterými je potřeba počítat.

Největší výzva? Kamenitý terén

Na mnoha místech jednoduše nezapíchnete kolík do země. Právě proto se vyplatí znát techniku „Big Rock – Little Rock“. Místo kolíku ukotvíte šňůru kolem menšího kamene, který následně zatížíte větším balvanem. V norských horách jde o běžně používanou metodu.

Vítr je větší problém než déšť

Lanshan zvládá déšť velmi dobře. Zvláště pokud si ještě švy preventivně (a před cestou) opatříte dodatečným silikonovým zátěrem. Pro jeho použití v těchto podmínkách je ale mnohem důležitější spíše správný výběr místa.

Přednost bych vždy dal závětří za terénní vlnou nebo větším balvanem před krásným výhledem na otevřené pláni. Klidný spánek bývá totiž cennější.

Kondenzace

V okolí Russvatnetu nebo Langvatnetu není ranní vlhkost ničím neobvyklým.

Důležité je:

• maximálně větrat,
• nenechávat zavřené všechny ventilační otvory,
• počítat s tím, že tropiko může být ráno mokré.

Patří to k norským horám stejně jako déšť.

Podlážka se vyplatí

Podklad v Jotunheimenu bývá často tvořen ostrou žulou nebo břidlicí. Lehký Tyvek nebo footprint proto nepovažujeme za zbytečný luxus, ale za rozumnou ochranu podlážky.

Použil bych Lanshan na tento trek?

Ano. Přes všechna zmíněná specifika patří mezi stany, které dávají na podobné trase velmi dobrý smysl. Nízká hmotnost se projeví každý den a zejména při výstupu na Glittertind člověk ocení každý gram, který nemusí nést navíc.

*

Kolik stojí pětidenní trek v Jotunheimenu?

Jednou z příjemných vlastností podobných treků je skutečnost, že výsledná cena závisí především na vašem stylu cestování.

Pokud využijete stan, vlastní vaření a veřejnou dopravu, může být celý trek překvapivě dostupný. Naopak pravidelné využívání horských chat nebo restaurací rozpočet poměrně rychle navýší.

Níže uvedené ceny berte jako orientační. V Norsku se mohou rok od roku měnit.

Položka	Orientační cena
Autobus Oslo – Lom	350–600 NOK
Autobus Lom – Leirvassbu	150–300 NOK
Parkování u Leirvassbu	dle aktuálního ceníku
Stanování nadivoko	zdarma
Noc ve stanu u horské chaty	100–250 NOK
Večeře na horské chatě	250–500 NOK
Ubytování na DNT chatě	dle typu chaty a členství

Kolik to tedy bude v reálu?

Pokud využíváte vlastní stan a vaříte si sami, největší položkou bývá doprava do Norska a přesun do oblasti Jotunheimenu.

Samotný pobyt v horách pak může být překvapivě úsporný. Právě proto patří vícedenní treky mezi nejdostupnější způsoby cestování po Skandinávii.

Výhody a nevýhody trasy

Každý trek má své silné i slabší stránky. Tento okruh není výjimkou.

Co se líbí nejvíce

Skutečný pocit horské divočiny. Mimo okolí nejznámějších tras bývá Jotunheimen překvapivě klidný. Někdy můžete několik hodin nepotkat jediného člověka.

Perfektní kombinace vrcholů a jezer

Glittertind, Russvatnet, Memurudalen i Langvatnet představují velmi rozmanitou kombinaci horských scenérií.

Výborné možnosti stanování

Jen málokde v Evropě lze podobně jednoduše kombinovat několikadenní trek se spaním nadivoko.

Dostatek vody

Na trase není nutné nést velké zásoby vody, což výrazně usnadňuje pohyb v náročném terénu.

Okružní charakter

Začátek i konec v Leirvassbu výrazně zjednodušují logistiku celé výpravy.

Co může někomu vadit

Kamenitý terén

Jotunheimen není místo, kde budete sbírat kilometry snadno. Balvaniště a suťová pole dokážou být únavná.

Proměnlivé počasí

Počasí zde často rozhoduje o charakteru celé etapy.

Vyšší ceny služeb

Pokud plánujete pravidelně využívat horské chaty nebo restaurace, připravte se na norské ceny.

Omezené autobusové spojení

Veřejná doprava funguje dobře, ale vyžaduje plánování a určitou časovou rezervu.

Co bych si pohlídal před odjezdem

Po zkušenostech s plánováním podobných treků existuje několik věcí, které bych nepodcenil.

Nepřeceňovat tempo

Nejčastější chybou bývá snaha ujít příliš mnoho kilometrů. Jotunheimen není dálková trasa typu Camino. Terén je výrazně náročnější a často se vyplatí nechat si více času na jednotlivé etapy.

Počítat s rezervním dnem

Pokud to čas dovolí, přidal bych k itineráři jeden den navíc. Někdy kvůli počasí. Někdy kvůli fotografování. A někdy jednoduše proto, že se vám z některého místa nebude chtít odcházet.

Nepodcenit vítr

Většina turistů řeší déšť. Ve skutečnosti bývá větším problémem vítr. Právě ten často rozhoduje o komfortu noclehu i celkové pohodě během treku.

Ověřit dopravu před odjezdem

Jízdní řády v horských oblastech se mohou měnit podle sezony. Vyplatí se proto několik dní před odjezdem zkontrolovat aktuální spojení do Leirvassbu.

Nechat prostor pro spontánní rozhodnutí

Právě to je jedna z největších výhod norských hor. Není nutné mít každou hodinu naplánovanou dopředu.

Občas bývá nejlepší rozhodnutí zůstat o několik hodin déle u jezera nebo si dát delší pauzu na místě, které vás jednoduše osloví.

*

Praktické shrnutí

Jotunheimen v kostce

Délka trasy: přibližně 74 km

Počet dní: 5 dní (doporučujeme 6 s rezervním dnem)

Nejvyšší bod: Glittertind (2 452 m)

Náročnost: středně těžká až těžká

Typ treku: okružní

Ubytování: stan, DNT chaty nebo kombinace obojího

Voda: dostupná prakticky po celé trase

Nejlepší období: druhá polovina července až konec srpna

Nejkrásnější místo: Russvatnet

Největší výzva: výstup na Glittertind

Největší výhoda: kombinace vysokohorské krajiny, samoty a možnosti legálního spaní nadivoko

*

Závěrem

Pokud hledáte několikadenní trek, který nabídne vše, co si většina lidí představí pod pojmem norské hory, jen těžko budete hledat lepší variantu.

Během pěti až šesti dnů projdete kolem ledovcových jezer, vystoupáte na jednu z nejvyšších hor Norska, přespíte v krajině bez civilizace a zažijete atmosféru, která se od většiny evropských pohoří výrazně liší.

A možná potom zjistíte, že největším zážitkem nakonec nebyl samotný Glittertind ani některý z ikonických výhledů. Ale obyčejný večer u stanu, kdy se hladina Russvatnetu uklidní, vítr utichne a člověk si uvědomí, že nikam nemusí spěchat.

➜ Pokud vás zajímá atmosféra celé trasy a nejkrásnější místa na okruhu, doporučujeme nejprve přečíst první díl

***