Když lidem řeknu, že vyrážím „na Gozo“, většina se na mě překvapeně podívá a hned se ptá: „A to je kam?“
No jasně – málokdo hned ví, že ostrov Gozo je součástí Malty. A právě to mě na tom baví! Řeknu-li „jedu na Gozo“, zní to skoro tajemně, exoticky. Přitom je to jen kousek od Evropy – 2,5 hodiny letu od nás – a svět, který má úplně jiný rytmus. Na mapě vypadá nenápadně, ale jakmile na něj vstoupíš, pochopíš, že tohle malé území má sílu, která se tě dotkne. Každý, kdo tu kdy stál na útesech a díval se do dálky, ví, že Gozo není jen místo, ale zvláštní nálada – něco mezi klidem, svobodou a tichou radostí, že můžeš být právě tady.

Útěk od podzimního a zimního počasí

A možná právě proto jsem se letos rozhodl – místo čekání na leden – vyrazit už teď.
Zatímco doma je obloha šedá, vítr fouká a déšť bubnuje do oken, já balím batoh a těším se na chvíle klidu pod modrým maltským nebem. Letím na Maltu, kam se už několik let v zimě vracím – je to takový můj osobní rituál, útěk z povánočního shonu i z nekonečné zimní šedi, která člověku vezme barvy ze života. Jenže letos zima přišla dřív, než jsem čekal, a tak jsem si řekl: Proč čekat? Potřebuju slunce, moře, vůni soli a trochu tepla pro duši. Tentokrát ale nechci jen odpočívat u moře. Gozo – menší, zelenější a klidnější soused Malty – je jedním z míst, kam se chci znovu podívat. Beru ho jako malý výlet v rámci pobytu na Maltě, pár dní ticha, volnosti a chůze po útesech, kde moře mluví hlasitěji než lidé. Chci si dopřát chvíle klidu, dát si kávu s výhledem na moře, projít se po starých cestách a nechat vítr, ať mi vyčistí hlavu. A přesně to je pro mě Cesta Una Gozo – cesta, kterou člověk podnikne nejen po mapě, ale i trochu sám do sebe. Ten okamžik, kdy se letadlo odlepí od země, je vždycky symbolický – jako bys nechal všechno za sebou a letěl vstříc novému začátku. Každý rok ten pocit přichází znovu, ale nikdy není stejný – možná proto mě tahle cesta pořád tolik baví.
Můj tip: Naplánuj si výlet na Gozo hned v prvních dnech pobytu. Ostrov je ideální na zpomalení po příletu a pomůže ti naladit se na úplně jiný rytmus – pomalejší, klidnější a přirozenější.

Co je vlastně Gozo

Gozo je menší, zelenější a klidnější soused hlavního ostrova Malta. Místo, kde se zastavil čas – žádný shon, žádný spěch, jen modré moře, kopcovitá krajina a usměvaví lidé. Celé souostroví Malta tvoří tři obydlené ostrovy: Malta, Gozo a malý ostrůvek Comino, kolem kterého trajekt při cestě na Gozo proplouvá. Zatímco Malta je rušná a živá, Gozo působí poklidně, přátelsky a zachovává si původní tvář – s malými vesničkami, terasovitými poli a pohodovým tempem života. Každá cesta tu vede k moři a každé ráno začíná s pocitem, že tu můžeš být přesně takový, jaký chceš být. Místní jsou tu srdeční a otevření – často tě zastaví jen proto, aby popřáli hezký den nebo poradili, kam se jít podívat. A když se večer ozvou zvony z kostela v kopci, člověk pochopí, že tady čas plyne úplně jinak.
Můj tip: Postav se na palubu trajektu, když míjíš ostrůvek Comino. Uvidíš slavnou Blue Lagoon – tyrkysovou zátoku, kterou znáš z fotek, a přitom ji máš doslova na dosah ruky.

Jak se dostat na Gozo

Na Gozo se jede trajektem z přístavu Ċirkewwa (severní Malta) do Mġarr Harbour. Cesta trvá sotva půl hodiny, ale zážitků máš na celý den. Loď připlouvá mezi ostrovy, moře se třpytí, vítr voní po soli a ty sleduješ, jak se na obzoru objevuje bílý kostel nad přístavem – první symbol Goza, který tě přivítá. Trajekt jezdí často, dá se převést i auto, ale nejkrásnější je prostě stát na palubě a nechat se unášet – doslova i obrazně. Je to takový malý přechodový rituál: pár minut plavby a ocitneš se v úplně jiném světě. Ať už jedeš brzy ráno nebo večer při západu slunce, každá plavba má své kouzlo – moře, světlo i zvuk motoru lodě vytváří zvláštní rytmus, který tě naladí na Gozo ještě dřív, než dorazíš.

Příjezd do přístavu Mġarr

Příjezd na Gozo má své kouzlo. Loď pomalu vplouvá do přístavu a nad tebou se tyčí kostel Our Lady of Lourdes, postavený na kopci přímo nad Mġarrem. Je to ikonický pohled, který zná každý, kdo na Gozo přijíždí – přístav, domky z medového kamene, rybářské lodě a ten kostel, který jakoby žehnal všem, kdo právě dorazili. Když vystoupíš z trajektu, hned cítíš, že jsi na jiném světě – menším, klidnějším, opravdovějším. Místní se usmívají, nikam nespěchají a ty máš pocit, že tohle místo tě vítá s otevřenou náručí. Vzduch tu voní mořem a rybami, v přístavu se kývají lodě a někde v dálce slyšíš zvon z věže. První dojmy jsou prosté, ale silné – přesně jako Gozo samo.

Proč mám Gozo rád

Gozo mám rád právě pro tu jeho pomalost. Nic se tu nehoní, nikdo nespěchá, všechno má svůj čas. Je tu zelenější krajina, cítíš vůni tymiánu a moře, slyšíš cikády a kohouta z vedlejší vesnice. Ráno si dám kávu s výhledem na moře, přes den se toulám po útesech nebo starých stezkách a večer si jen tak sednu na zídku a dívám se, jak slunce zapadá.
Tohle místo má duši – jednoduchou, klidnou, opravdovou.
A pokaždé, když z Goza odjíždím, říkám si, že to nebyla jen dovolená, ale návrat k sobě. Možná právě proto se sem člověk chce vracet – ne kvůli památkám, ale kvůli tomu pocitu klidu, který tady zůstává. Gozo má zvláštní schopnost utišit hluk zvenčí i ten v hlavě – a to je dar, který si odnáším pokaždé, když odtud odplouvám.

Citadella ve Victorii – srdce Goza

Uprostřed ostrova Gozo, na vyvýšené skále nad městem Victoria (Rabat), se nachází Citadella – starobylá pevnost, kde se historie, obrana a duchovno spojily v jeden úchvatný celek. Původně osídlená už v dobách bronzových, později akropole římského města Gaulos, dnes nádherně opravená díky evropským fondům. Uvnitř najdeš spletité chodby, kamenné schodiště se sochami papežů, vyhlídky, muzea i tichá zákoutí, kde se zastavil čas. Když vystoupáš po mohutném schodišti ke Katedrále Nanebevzetí Panny Marie, potkáš sochy papeže Jana Pavla II. a Pia IX. – strážce víry i historie. Z hradeb se otevírá pohled na celé Gozo a moře v dálce. A když se zaposloucháš do větru, máš pocit, že staré zdi šeptají příběhy minulých staletí. Citadella je srdcem Goza nejen symbolicky, ale i doslova – z jejího středu se rozbíhají cesty do všech koutů ostrova, jako by tě zvala dál a dál.
Můj tip: Vydej se na Citadelu v podvečer. Slunce tehdy zapadá za hradbami, kamenné zdi se zbarví do zlata a celé Gozo se ti rozprostře pod nohama – ideální chvíle pro fotku i tichý zážitek.

Ramla Bay – červenozlatý poklad Goza

Pokud člověk navštíví Gozo, rozhodně by neměl vynechat Ramla Bay – širokou zátoku s jemným červenozlatým pískem, obklopenou zelenými kopci a klidem, který se jen tak nevidí. Vlny tu bývají silné, moře má energii a z okolních jeskyní se otevírají nádherné výhledy. Nad zátokou se tyčí jeskyně Tal-Mixta Cave, odkud se otevírá jeden z nejhezčích výhledů na celém ostrově – jako stvořený pro chvíle ticha a obdivu. Písek má nezaměnitelnou barvu, skoro do měděna, a v kontrastu s tyrkysovým mořem působí, jako by se tu setkávaly dva světy. Když tu sedíš a díváš se, jak se vlny lámou o břeh, je to ten okamžik, kdy všechno ostatní přestane být důležité.
Můj tip: I sem se vydej v podvečer – západ slunce nad červeným pískem patří k nejhezčím pohledům na celém Gozu.

Závěrem

Gozo možná není na první pohled světově proslulá destinace. Ale právě v tom je jeho síla. Malý ostrov, který nepotřebuje okázalost – jen klid, moře, slunce a čas, který plyne jinak. A kdo ho jednou pozná, ten se sem vrací. Já taky. Protože Gozo není jen místo na mapě – je to pocit, který se ti vrátí pokaždé, když zavřeš oči a vzpomeneš si na vůni moře, teplo slunce a klid, který tě tam obklopil.

A možná právě v tom je kouzlo cestování – že i když se vrátíš domů, kousek Goza si neseš pořád s sebou.

Gozo #Malta #CestuUnaGozo #CitadellaVictoria #RamlaBay #BlueLagoonComino #TrajektMaltaGozo #CestováníVZimě