Gíza anebo Gizah je samostatná jižní část Káhiry, ležící na levém břehu Nilu. Známá je především gízskou plošinou, na které stojí tři nejznámější velké egyptské pyramidy a zároveň poslední stojící div Světa z původních sedmi. Ono jich tu vlastně stojí devět, což se ale moc neví. No a je tu i světoznámá Sfinga.
A právě sem, kde máme další hotel, jedeme z našeho současného čtyřhvězdičkového plovoucího útočiště přivolaným taxíkem. Řidiči ukazujeme v mobilu jméno nového hotelu, což si jako cíl zadává do své navigace a vyrážíme. Není to moc daleko, každopádně jízda je taková malá vyhlídková trasa městem, navíc se musíme dostat na druhou stranu Nilu.
Máme otevřená okénka, je to příjemnější, než sterilní klimatizace a na městské pachy a vůně už jsme si stejně zvykli. Po pár desítkách minut přijíždíme do Gízy. Nejprve, když jsme sjeli z nějakého dopravního okruhu, vjíždíme do místního sídliště. Podle řidiče to má být zkratka. Tady ještě hotel nemáme, za což jsme i rádi. Všude kolem je neskutečný mumraj lidí, kol, všelijakých vozíků, aut a ostatních dopravních prostředků, což v kombinaci se stísněnou zástavbou je zajímavé spíše na pohled než k pobytu. O prachu a odpadcích nemluvě.
Po chvíli kličkování v místním chaosu už jedeme po gízské hlavní silnici „Abu Al Houl Al Syahi Street“ a hledáme náš hotel. My dva si prohlížíme domy, provoz a místní obyvatele. Ovšem na řidičově výrazu vidíme mírný zmatek. Nějak se mu nedaří ten náš hotel najít. Po chvíli vjíždíme do části Gízy, přiléhající ke gízské plošině. Tam někde už by měl být. Pro upřesnění, tato část je stará, původní, nejde o žádnou moderní výstavbu. Tomu odpovídají i uličky, jejich šíře a kvalita povrchu i samotné výstavby. Občas tu dokonce projde skupinka velbloudů i se svým pánem. My v taxíku chvíli kličkujeme, a kde je sever tušíme spíše podle slunce a mobilní navigace 😉. Koukneme na sebe a ve tvářích máme podobný výraz. To je náš hotel opravdu tady? Osobně jsem tak trochu dobrodruh a v podobných místech jsem už byl i spal, jenže vedle mne sedí ta jemnější část mého já, takže udivený výraz nijak nesimuluji 😉 Před průjezdem jedné opravdu úzké uličky náš taxík zastavila hromada „něčeho“. Přirovnal bych to k celkem slušně vysoké otepi sena a trávy, zhutněné do úhledného kužele. Řidič nám to upřesnil, tudy před chvíli prošel velbloud 😉 Super… nedá se nic dělat. Taxikář trochu couvnul, auto víc rozjel a skrze tuto hromadu sebejistě projíždí dál – až na takové malé náměstí. Na kterém má být podle jeho navigace náš hotel. Na jeden dům i ukazuje. Jenže tato budova je zjevně zavřená, byť na ní nějaký nápis „hotel“ je. Bráníme se, že tohle určitě ten náš nebude. Řidič má naštěstí stejný názor. Opět se nás ptá na jméno a adresu, s tím, že by raději tyto informace získal v arabštině. No, v navigaci to máme jen anglicky… Naštěstí jsme spojenými silami tento arabský údaj sehnali a řidič do hotelu volá, kde to vlastně je a kudy tam. Není to nijak daleko, jen opět musím konstatovat chybné GPS údaje na bookingu oproti skutečnosti. Není to totiž poprvé, co nás takto instruovaná navigace při cestování zavedla úplně jinam.
„Nine Pyramids View Hotel“, místo, kam nakonec přijíždíme, je hezká a nově postavená budova. Není se tedy čeho bát. Řidiči děkujeme a k požadované sumě za cestu mu přidávám ještě nějaké liry za ochotu, trpělivost a také na myčku, kterou jeho auto bude jistě potřebovat.
Jen co se týká adresy hotelu, v době psaní tohoto článku si ji ještě ze zvědavosti ověřuji jak v bookingu, tak i na mapě a dal bych ruku do ohně, že to bylo jinde. Jsem si tím jistý. Název i fotky sedí, jen to místo je prostě jinde. Zřejmě trik káhirských hoteliérů.
Po ubytování na recepci, kde nám slečna ihned nabízí i různé (placené) zájezdy po celém městě, si konečně jdeme odpočinout na náš pokoj. Sice jsme původně chtěli pokoj s balkonem, který byl i v objednávce, ale opravdu už nemám sílu ani chuť se jít dolů do recepce dohadovat na jeho výměně. Máme to ve slušném třetím patře, takže za mě dobrý…
Jsou asi tři hodiny odpoledne a na pokoji se nám zůstat nechce. Program a cíle samozřejmě zvolené a předem připravené máme. Jen dnešek bude spíše k poznávání nejbližšího okolí hotelu. Žádné velké akce. V recepci si ještě zamlouváme výlet na zítřejší den. Zvykem je tu platit hned a hotově, což znamená zase uvolnit místo v peněžence čerstvému egyptskému vzduchu. Recepční se nás opět snaží přesvědčit ještě o nějakém výletu na dnešek, což odmítáme. Nabízí spoustu míst, která jsme si už ovšem prohlédli v předchozích dnech. Trochu nechápe, že jsme je zvládli sami, místní dopravou a bez průvodce. S díky odmítáme dnešní nabízený servis a zvesela a sebejistě vyrážíme do ulic staré Gízy.
Na onu zmiňovanou hlavní ulici s dlouhým názvem to máme jen kousek, prakticky za rohem. Na ní odbočujeme vlevo, přičemž na konci by měl být místní trh, alias bazar. Zkusíme tedy k němu dojít. Chvíli se jen tak procházíme a prohlížíme si okolí. Musíme konstatovat, že nic zajímavého tu není. Mimo místních obyvatel. Některé jejich reakce na nás jsou opravdu úsměvné. Většinou si nás jen prohlíží, široko daleko jsme tu jediní Evropané jdoucí po chodníku. Jednou jsem zaslechl něco ve smyslu: „U nás se pěšky nechodí, tady jezdíme autem“. Podruhé zase, konkrétně přímo ke mně: „Aaaa, white boss!“ A lehký smích. To bylo zrovna, když jdu „rázným krokem“ a moje „arabská princezna“ se mi snaží ze vzdálenosti tři kroků za mnou neztratit. Jeden by možná i řekl, že tu může hrozit možnost konfliktu. Ne, většinou jsou to vesměs milí lidé.
Z uvedené hlavní ulice moc neodbočujeme, občas střídavě přecházíme z jedné strany na druhou. Je to taková čtyřproudovka s úzkým dělícím pásem uprostřed. Ve výsledku se po necelé hodině obracíme a jdeme zpátky do hotelu. K plánovanému bazaru je to ještě relativně daleko a jeho návštěvu jsme si už touto procházkou stejně rozmysleli.
Při zpáteční cestě nás „odchytne“ místní naháneč na parfémy a ani nás nemusí moc přemlouvat k návštěvě místní výrobny všelijakých voňavek. Popravdě nás „dostal“ na studenou limonádu a naším zápisem do jeho deníku, kde jsme uvedli, jak úžasný on i jeho obchod je 😉 Zmiňovaná prodejna parfému je ovšem jinde.
Vše, co se tady snaží prodávat turistům, je spojené s takovým předprodejním obřadem. I v tomto případě nás čeká, pro mne trochu nesmyslná část obchodování. Smlouvání o ceně mi nevadí, jen ty „tanečky“ před tím většinou nemusím. Už při vejití do obchodu nás zavalila směs různých vůní, podvůní, nadvůní a vůbec celých voňavých skupin, vycházejících „tak nějak z prostoru“. Jsme tu sami, takže veškerý personál máme jen pro sebe. Anebo všichni se na nás mohou vrhnout a nenechat nás odejít bez nákupu. Záleží na úhlu pohledu. Zkrátím to. Nakonec jsme si vybrali konkrétní vůni, za malý flakón zaplatili částku ne zrovna odpovídající jeho velikosti a spokojeni (že odcházíme – já tedy určitě) odešli ven. Do starých gízských uliček. Kde jsem se možná cítil i přirozeněji a bezpečněji, než v osidlech voňavkových prodejců 😉.
Pro dnešek už máme asi vybráno… Krátce se rozhlížíme po okolí, volíme směr k hotelu a jdeme. Tato ulice s voňavkami byla dříve přistupovou cestou k areálu pyramid. Tehdy to tu žilo. Dnes, kdy je vchod jinde, vypadá unaveně a prázdně. Asi i proto nemá žádný náhodný turista šanci tudy projít bez nějakého nákupu místního zboží.
Cestou k hotelu nejprve zkoušíme projít místními uličkami. Asi bych se nijak nebál, jít sám… I směr je jasný. Když ale v protisměru zpoza rohu vychází dvojice jiných turistů s divným výrazem ve tváři a s nezvykle svižným krokem k tomu, volíme jistější cestu – po hlavní. Tu už známe. Oba. White boss i jeho arabská princezna 😉 Je to jen pár set metrů. Nedaleko odbočky k hotelu ještě kupujeme v malém krámku s příjemnou obsluhou nějaké ovoce a balenou vodu. Co kdyby v noci přišla chuť…
V bezpečném a pohodlném zázemí hotelu, po dobré večeři, jdeme na střešní terasu, odkud je přímo luxusní výhled na pyramidový komplex. Vzdušnou čarou je to k němu opravdu kousek. Už je večerní šero a nasvícené tři hlavní pyramidy vypadají monumentálně. Chvilku sedíme u jednoho ze stolků, pozorujeme cvrkot v okolích uličkách a přemýšlíme jak o dnešku, tak i o zbytku dnů, co ještě v Káhiře budeme. Upřímně se na ně těšíme. Ani nevím kolik bylo hodin, když jsme se rozhodli jít na pokoj a opravdu si odpočinout po náročném dni. Hlavně na zážitky.