„Pláže, tyrkysová voda, drzé opice a banány, co mizí dřív než je stačíme sníst – naše rodinné dobrodružství na Mauriciu plné smíchu, překvapení a momentů, které se nezapomínají.“

V České republice je stále zimní počasí. Pokud si stejně jako já představujete teplo, moře a slunce ve tváři, pojďte se na chvíli přenést jinam. Vezmu vás o 8 888 km dál.

Vloni touhle dobou jsme s rodinou odlétali na první exotickou dovolenou uprostřed zimy. Pročítala jsem různé diskuze a cestovatelská fóra, kam vyrazit v zimě do tepla s dětmi (9 a 12 let). A ze všeho nejlépe mi vyšel právě Mauricius.

A to jsou, řekněte sami, docela pádné důvody pro návštěvu tohoto ostrova, nemyslíte?

Jak na dopravu ✈️🌴🌊

Na Mauricius se z České republiky nelétá přímo. Pokud vyrážíte z Praha, vždy vás čeká minimálně jeden přestup. Nejbližší přímé spojení je z Vídeň, odkud létá například Austrian Airlines. Přímý let trvá přibližně 10–11 hodin, podle konkrétního spoje a podmínek.

Cesta byla až na malý zádrhel v rezervaci sedadel bezproblémová. I tak je to ale pořádná dálka. Dodnes vlastně nevíme, jak se to mohlo stát, ale na letence z Dubaje na Mauricius měl manžel sedadlo o dvě řady jinde. Ups… Místa jsme při rezervaci několikrát kontrolovali, takže kde se stala chyba, netušíme. No, stalo se. Naštěstí v naší části letadla seděla partička Čechů, kteří letěli na ostrov na svatbu, a měli místa hned vedle nás. Jeden z pánů byl tak ochotný, že si s manželem sedadlo vyměnil. Tímto zdravíme na Moravu. 😊

A jak už to tak bývá, svět je malý – na ostrově jsme tuhle partu potkali ještě několikrát. Bydleli totiž v sousedním hotelu.

Po příletu na Mauricius jsme měli domluvený odvoz z letiště. Místní taxi tu často fungují zároveň jako průvodci, takže po první bezpečné cestě na hotel jsme si našeho řidiče Kevina rezervovali i na všechny další výlety a přesuny po ostrově. Komunikace probíhala jednoduše přes WhatsApp. Napsali jsme mu, co bychom chtěli vidět, a on nám doporučil další zajímavá místa a výlety poskládal tak, aby na sebe logicky navazovaly. Nemuseli jsme nic složitě plánovat, všechno dávalo smysl a fungovalo.

V záloze jsme měli i variantu půjčení auta. Nakonec jsme ji ale nevyužili – kvůli hustší dopravě a jízdě vlevo nám přišlo pohodlnější mít místního řidiče. Cenově to navíc nebyl až takový rozdíl. A upřímně, mít během dovolené klidného manžela na sedadle spolujezdce? To je k nezaplacení. 😊

Na Mauriciu jsme strávili dva týdny. A tady je malý tip, jak vytáhnout děti na čtrnáctidenní dovolenou ze školního systému.

Letos nám jarní prázdniny vyšly na první týden v únoru – tím máte vyřešenou polovinu pobytu. Druhý týden jsme přidali ten, do kterého spadaly pololetní prázdniny. Výsledkem byla omluvenka jen na čtyři dny. A upřímně? Pár dní před vysvědčením se toho ve škole stejně moc nového neprobere, takže jsme po návratu nemuseli nic složitě dohánět.

Jsme na Mauriciu

Jsme tady. A jsou chvíle, které vám zůstanou v hlavě napořád. Když jsme odjížděli z letiště a poprvé projížděli kolem oceánu, ta tyrkysová barva se mi vryla do paměti. Vidím ji dodnes.

První část naší cesty vedla na východní pobřeží ostrova. Úvodní polovinu pobytu jsme strávili v hotelu Friday Attitude nedaleko městečka Trou d’Eau Douce. Hotel je menší, rodinného typu, ideální na první rozkoukání se po ostrově. Péče o hosty je tu ale na opravdu vysoké úrovni a atmosféra velmi příjemná. Právě tady jsme zažili i oslavu Čínského nového roku, který letos připadl na 29. ledna a nesl se ve znamení Hada. Nechyběl slavnostní přípitek s majitelem hotelu ani večer s typickými čínskými prvky. Pro nás nečekaný, ale o to silnější zážitek hned na začátku pobytu.

Další den dopoledne jsme vyrazili do blízkého městečka, které jsme si prošli pěšky. Zastavili jsme se na oběd a něco k pití v čínské restauraci, a pak jsme se podél pobřeží vrátili zpět k hotelu. Pláže kolem nás byly většinou místní – žádné hotelové. Když nám někdo nabízel výlet lodí nebo šnorchlování, byli milí a když jsme odmítli, respektovali to.

Jedna situace nám ale utkvěla v paměti. Za námi šel místní muž, zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiné látky. Šli jsme si koupit kokos u stánku, a muž něco říkal prodavačce. Ta mu odpověděla v jejich kreolštině velmi důrazně. Naštěstí byla na naší straně a hned se zeptala, zda jsme mu něco slíbili. Samozřejmě jsme mu nic neslíbili – jen si chtěl něco objednat drzým způsobem na nás. Nakonec si situaci vyřešil místní prodejce sám. Byl to jediný nepříjemný moment na celém ostrově, a zároveň ukázka toho, že místní si turistů opravdu váží.

První celodenní výlet – sever ostrova

Náš první celodenní výlet vedl po severu Mauriciu. Kevin, náš řidič, přijel ráno k hotelu ve své Toyota Voxy – velké a pohodlné auto s klimatizací, ideální pro celodenní cestu.

Jako první jsme zamířili na citadelu – Fort Ádelaide. Opevnění nad přístavem Port Louis bylo postaveno v letech 1834–1890 k ochraně města před možnými vojenskými útoky jiných států. Výhledy z pevnosti jsou nádherné a opravdu stojí za to je vidět. Pod opevněním se rozkládá čínská čtvrť, kterou jsme jen projížděli a nasávali atmosféru místních ulic. Po krátké procházce po ochozu pevnosti jsme vyrazili dál.

Další zastávkou bylo samotné město Port Louis, kde jsme navštívili Central Market, jedno z nejrušnějších a nejbarevnějších míst na Mauriciu. Market určitě stojí za návštěvu, hlavně díky pestrosti ovoce a věcí co lze zde koupit.  Poslední cíl tohoto města byl přístav s kotvící velkou vojenskou lodí. Prošli jsme se také po nábřeží Caudan Waterfront, slavné ulici zdobené deštníky, která dodává místu nezaměnitelnou atmosféru. Fotka právě z tohoto místa by vám doma rozhodně neměla chybět!

Botanická zahrada Pamplemousses a pláž Mont Choisy

Další zastávkou byla botanická zahrada Pamplemousses – krásné místo a údajně nejstarší botanická zahrada na jižní polokouli. Nejvíce nás uchvátilo jezero s obřími lekníny, jejichž listy mohou mít i průměr kolem jednoho metru. Celkově patřila zahrada mezi naše top zážitky na ostrově.

Najdete tu i strom spojený s literárním dílem od Antoine de Saint-Exupéry, které je dnes asi nejznámější na světě 😊. Asi všichni tušíte, o jaký strom jde. 😉

PS: nezapomeňte repelent

Procházka zahradou byla docela náročná, a tak jsme ocenili možnost se někde vykoupat. Kevin nám doporučil pláž Mont Choisy – rušnější místo s hudbou, typické pro odpolední relaxaci. My jsme ale pláž vnímali spíše jako rušnou a voda byla trochu kalná. Proto jsme se jen krátce vykoupali a pokračovali dál v naší cestě po ostrově.

Kostel Notre-Dame Auxiliatrice de Cap Malheureux

Poslední zastávkou tohoto dne byl římskokatolický kostel Notre-Dame Auxiliatrice de Cap Malheureux, známý také jako Red Roof Church. Tato scenérie – kostel s jasně červenou střechou na pozadí tyrkysově modré vody a oblohy – působí jako romantický okamžik vystřižený přímo z pohádky.

Skutečnost má ale historický podtext: červená barva střechy připomíná krveprolití Francouzů, kteří byli z této severní strany přepadeni Brity, když se zmocnili ostrova. I přes tento příběh je zastávka nádherná a rozhodně stojí za návštěvu. My jsme přijeli v podvečer, takže jsme měli místo téměř pro sebe.

Takový celodenní výlet po severu ostrova se dá stihnout pohodlně za jeden den – s průvodcem i bez něj. My jsme zvolili Kevina, který nám celý den poskytl pohodlnou dopravu, rady a zajímavé tipy. Cena za jeho služby byla 5 000 mauricijských rupií, což nám přišlo férové vzhledem k pohodlí, znalostem místních poměrů a bezstarostnému průběhu celého dne.

Ostrov IIe aux Cerfs

Další celodenní výlet byl za opicemi, na který se nejvíce těšila naše dcera. Už u snídaně, s dovolením obsluhy, bere pár banánů. Dostali jsme informaci, že za banán opice určitě uvidíme, tak se necháváme překvapit.

Jedeme kousek autem do města Trou d’Eau Douce, kde nás čeká rychločlun na ostrov Ile aux Cerfs, kde strávíme pár hodin koupáním. Výlet slibuje tyrkysovou vodu a krásné laguny ke koupání. Přijíždíme na ostrov docela brzy — nikde nikdo není. Pláže máme úplně pro sebe.

Jdeme s rodinou na jednu stranu, ale tam se mi to moc nelíbí. Otáčíme se a jdeme směrem ke golfovému hřišti, které zabírá velkou část ostrova. Manžel je lehce nervózní — ve vodě nikdo není a ani na břehu. Ale já jsem pro dobrodružství, a tak jdeme hledat místo ke koupání. Manžel se raději dívá z břehu… no někdo musí být ten zodpovědný. Sedí tam jako ,,Mitch Bjukenen,, jen ty červené plavečky chybí.

Asi po půl hodině zjišťujeme, že na ostrov přijíždí další návštěvníci, a tak se už sami nekoupeme — i manžel nakonec vlezl do oceánu. Kolem oběda máme odjezd, přicházíme k lodi dříve a jdeme si dát nějaký drink na uvolnění.

Po nalodění jedeme k vodopádu Grand River, kde by měly být slibované opice. Kapitán se snaží, co se dá, ale po dlouhém hledání ve skalisku žádné opice nevidíme. Ale my máme ty banány! Vytahujeme banány a kapitán ještě jednou připlouvá ke skalám s bujnou vegetací — a je to tady. Opice! 🐒🍌 A pěkně drzé opice. Jak vidí banán, už po něm chytají a berou si ho samy.

Já natáčím, telefon mám ve žlutém obalu, a najednou mám před sebou opičáka, velkého a určitě toho nejstaršího. Naštěstí reaguji rychle a telefon mi zůstal. Spotřebujeme všechny banány a opice jsou pryč. No ještě že jsme na to byli připraveni.

Toto byl opravdu zážitek. A naše Nelča byla spokojená. Je pravda, že většina lidí na lodi se opic bála a ani je krmit nechtěla. Raději jsme nepřemýšleli proč…

Následoval oběd na pláži, což je zde dosti typické pro lodní výlety. Jako hlavní chod se podávala místní ryba, kuřecí maso a rýže. Na dezert jsme měli smažený banán. Během celého oběda byly k dispozici alkoholické i nealkoholické nápoje.

Mezitím Vás obešel místní prodejce tretek a po pozdním obědě jsme se vraceli do přístavu.

Přesun na západ – slunečné pobřeží Flic en Flac 🌅

Pátý den nás čekal přesun na západní část ostrova. Myslím, že rozdělení ubytování do dvou částí je skvělá varianta pro důkladné prozkoumávání celého ostrova. Loučíme se tedy s východní částí a jedeme na západ, konkrétně do oblasti Flic en Flac.

Východní část ostrova bývá větrnější, deštivější a oceán je zde často rozbouřenější. Západní část naopak nabízí klidnější moře, více slunečných dnů a nádherné západy slunce, které patří k těm nejhezčím na ostrově.

Cestou se zastavujeme u mauricijského meteorologického radaru u vyhaslé sopky Trou aux Cerfs, jehož hlavním úkolem je sledovat vývoj cyklonů, které mohou ovlivnit počasí na ostrově. Okolo kráteru vede pohodlná asfaltová stezka. Pokud máte štěstí, můžete zde narazit i na opice – makaky dlouhoocasé.

Druhou zastávkou byla dílna na výrobu modelů lodí Voiliers de L’Océan. Věděli jste, že Mauricius je přední velmoc na výrobu modelů lodí? Já to nevěděla. A bylo se na co dívat – ruční výroba od řezání, lepení, malování až po vázání plachet. Můžete si zde zakoupit různé modely slavných lodí, například Bounty, Victory, Titanic nebo Queen Mary 2. My jsme si museli koupit model Black Pearl 😊, a máme ji doma vystavenou.

Po krátkém přejezdu přijíždíme na naše druhé ubytování, kde strávíme dalších 7 nocí.

A co nás čekalo na západní straně ostrova? Jaké krásy a dobrodružství jsme objevili, jak se připravit, když se blíží cyklón, a jak to vlastně bylo s dodem? To vše a mnohem více vám odhalíme v druhé části našeho cestopisu, která slibuje spoustu tipů, zážitků a překvapení.

🏝️🌅🐒

Sledujte nás a nechte se inspirovat!