Slovinsko – 11 tipů na zážitky pro děti
Slovinsko jsem měla v hledáčku už delší dobu, a tento rok (2025) to konečně vyhrálo. Letní dovolená se začala plánovat už začátkem roku. A protože jsme po delší době chtěli strávit dovolenou s našimi přáteli, plánování se postupně rozběhlo. Nakonec jsme na dovolenou vyrazili tři rodiny s dětmi ve věku od 10 do 15 let. Věk dětí zní slibně – to už si hory opravdu užijeme. Největším problémem, jak už to u společných dovolených bývá, byl výběr ubytování. Představy každé rodiny se samozřejmě lišily, a tak po pár týdnech, možná i měsících, máme konečně vybráno. Přes Booking jsme rezervovali ubytování Apartments Belopeški Dvori v obci Podkoren, nedaleko Kranjské Gory. Ubytování bylo pěkné a čisté, každá rodina měla svůj vlastní apartmán, domácí byl příjemný a ochotně vyhověl všem našim přáním. Ideální základna pro takovou dovolenou.
Každá rodina zvolila jiný den odjezdu podle svých pracovních a jiných povinností. Společně jsme ve Slovinsku strávili celkem 6 dní.
Vyráželi jsme z Pardubického kraje, takže nás čekala cesta dlouhá přibližně 600 km. Naše rodina si ji zpříjemnila přenocováním v Rakousku – zastavili jsme se ve vídeňské ZOO a ještě jsme stihli navštívit Schönbrunn. Ubytovali jsme se v hotelu Restaurant Schwartz, který můžu doporučit – je kousek od dálnice a snídaně byla opravdu luxusní. Po cestě do Slovinska jsme se ještě zastavili vykoupat u jezera Längsee.
Takto rozložená cesta byla příjemná a díky zastávkám jsme si ji opravdu užili. V odpoledních hodinách dorážíme na ubytování, kde už na nás čekají naši kamarádi, kteří dorazili dříve.
1. Rezervace Zelenci
Ještě v den příjezdu jsme se vydali na krátký výlet k Rezervaci Zelenci, která leží jen 2 km od našeho ubytování. Krásná procházka nás dovedla k tyrkysově modrému jezírku obklopenému okouzlující krajinou. Neskutečná podívaná, která potěší každé oko. Jako bonus – měli jsme to celé jen pro sebe. Vyrazili jsme později večer a vyplatilo se to.
Večer jsme všichni zasedli ke stolu a domlouvali se na program na další den. Předpověď slibovala nejhezčí den z celé dovolené, a tak jsme ho chtěli maximálně využít. V seznamu máme napsaný Mangart – hora, která se tyčí do výšky 2677 m n. m. Je to výzva a i samotná cesta do sedla má být prý nezapomenutelná.
2. Mangart
Budíme se brzy ráno a z apartmánu vyjíždíme ještě před sedmou hodinou. Chceme do sedla dorazit do osmé, kdy je ještě šance zaparkovat. Parkovacích míst v sedle není mnoho, proto si dobře naplánujte svůj výlet. My přijíždíme včas – i tak zabíráme poslední tři volná místa.
Cesta nahoru byla, jak jsme očekávali, opravdovým zážitkem. A už teď si neumím představit, jak pojedeme dolů. Projeli jsme už hodně úzkých silnic, ale tahle byla jedna z nejužších. Naštěstí jsme jeli brzy ráno, kdy auta jezdí jen jedním směrem – nahoru.
Posledních pár let je cesta až do sedla částečně uzavřená kvůli sesuvům kamení, takže auta se nechávají pod Kočou. Krátkou a příjemnou procházkou se dostáváme do sedla. Náš dnešní cíl je ale mnohem výš.
V sedle si oblékáme ferratové sety. Na vrchol Mangartu vedou dvě cesty – jedna čistě ferratová, značená obtížností B (Slovenská pot), a druhá tzv. Via normale, po které se vydáváme my. I když tahle cesta není úplně ferratová, pro malé děti bych rozhodně doporučila ferratový set. Jinak vede až na vrchol „chodník“. Co ale určitě doporučuji, je přilba – kamení padá celkem často.
Via normale jsem vybrala záměrně – má tu výhodu, že ji můžete kdykoli otočit a vrátit se dolů, což u ferraty možné není. A jak jsem předpokládala, tak se i stalo – postupně jsme se otáčeli zpět. Není potřeba dětem výstup znechutit, ale může nastat situace, kdy dítě chce pokračovat nahoru a rodič dolů. A to už je horší… Na samotný vrchol došla jedna z rodin – výhledy prý stály opravdu za to!
Cesty jsou celkem dobře značené, jen si dejte pozor, ať ze sedla omylem nenastoupíte do náročnější ferraty Via Italiana. Pár zmatených turistů jsme tam viděli. Když nám přišly fotky z vrcholu, my už jsme sjížděli dolů. A protože jsme jeli poměrně brzy odpoledne, potkávali jsme i auta mířící nahoru. Všechno ale dopadlo dobře a náš Kodi zvládl tuhle zkoušku bez jediného šrámu.
3. Lago del Predil
Unavené nohy je potřeba pořádně schladit – a tak jsme vybrali jezero Lago del Predil. Už dopředu jsme měli vytipovanou pláž ze zadní části jezera. Nachází se tu i velké parkoviště, kde se dá zaparkovat za pár euro. Voda je opravdu studená, ale nádherně čistá. Já se koupu, ostatní se spíš jen brouzdají. U jezera trávíme asi hodinu, než dorazí zbytek naší skupiny z Mangartu – zkracujeme si tak čekání.
Když se opět setkáváme, vyrážíme společně do italského města Tarvisio. Máme chuť na pozdní oběd… ale jsme v Itálii, a tady se během odpolední siesty zkrátka nejí. Takže až na třetí pokus konečně dostáváme pizzu. Něco mi to připomíná… Kdo čte naše články pravidelně, ten už jistě ví 😊
4. Soča
Třetí den jsme pojali jako vodní den – máme totiž zamluvené rafty. Řeka Soča je nádherná a tahle aktivita by při dovolené ve Slovinsku rozhodně neměla chybět.
Rezervaci jsme provedli už několik týdnů před cestou. Dlouho jsem vybírala, přes koho raftování objednat, a pročítala různé diskuze a recenze. Nejlépe mi vyšla agentura Alpi Center z města Bovec – a rozhodně nezklamala. Komunikace byla skvělá, všechno nám dopředu vysvětlili a reagovali velmi rychle. Jedná se o českou agenturu, což byla výhoda, i když bohužel na naši skupinu zrovna nevyšel český průvodce.
Celá aktivita trvá zhruba 3 hodiny, z toho na vodě strávíte asi 1,5 hodiny. Zbytek času zabere příprava a přesun.
Během splutí nás čekaly dvě zastávky – jedna skákací ze skály a druhá koupací se skluzavkou (používá se obrácený raft jako klouzačka). Do cíle jsme se pak už jen ve vestě nechali unášet proudem řeky.
Bylo to super, jen škoda, že to netrvalo déle.
Nebojte se vyrazit i s menšími dětmi (6-8 let) – průvodci je mají neustále pod kontrolou a pokud je dobré počasí, tak nejde o nijak nebezpečnou aktivitu.
5. Velika Koritka
Jelikož rafty máme až po obědě, cestou se ještě zastavujeme u Velika Koritka. Čeká nás příjemná a nenáročná procházka podél tyrkysového toku řeky. Okolo jsou různé tůně a prohlubně, které lákají k osvěžení. Ti odvážnější si mohou zkusit skok ze skály, ale voda je opravdu studená.
Parkování je možné přímo u stezky, kde je menší parkoviště s dostatkem míst. My jsme ze začátku hledali parkování u hlavní silnice, ale to bylo beznadějné.
6. Virje
Cestou z Bovce se zastavujeme u vodopádu Virje. Od parkoviště vede krátká, nenáročná procházka k vodopádu, která trvá přibližně 10 minut v jednom směru. Stezka je dobře značená.
Vodopád je krásný a malebný, obklopený zelení, což dělá z místa ideální zastávku na odpočinek a pár fotek.
7. Lago di Fusine a jezero Jasna
Na zpáteční cestě se ještě chceme vykoupat, a proto máme na seznamu italská jezera Lago di Fusine – dvě krásná jezera vedle sebe. Zastavujeme u horního jezera, kde se právě připravuje místo na víkendový festival. Přicházíme blíže a zjišťujeme, že voda je dosti špinavá. „Tak do toho nevlezeme,“ prohlásily děti, a já jim nemohu než dát za pravdu.
Chvilku se rozmýšlíme, co dál, nasedáme do aut a přejíždíme ke spodnějšímu jezeru. Vida, voda je krásně čistá, ale bohužel je zde zákaz koupání. I tak tu chvíli zůstáváme a užíváme si nádherné okolí. Kolem jezer vede trasa Alpe Adria Trail v délce cca 5 km – ideální tip na výlet, kdyby byl čas. My dnes už ale na procházku nemáme.
Nicméně naše banda dětí stále touží po koupání, a tak jedeme do Kranjské Gory k jezeru Jasna. Cestou začíná pršet, ale jak rychle déšť začal, tak i rychle přestává. Dojíždíme k jezeru Jasná, což je umělé jezero se dvěma lagunami.
Rychle se jdeme koupat, protože sluníčko už nesvítí a začíná se stmívat. Laguny jsou obě studené, i když jsem někde četla, že jedna z nich může mít až 25 °C, zatímco druhá jen kolem 16 °C. My jsme ale obě pocítili jako studené.
8. Hvadnik, ferrata
Čtvrtý den máme v plánu ferratu. Pro výběr ferraty v této oblasti jsme pročítali spoustu článků a doporučení a nakonec nás nejvíc zaujal Hvadnik. Parkoviště je přímo u hlavní silnice v obci Gozd Martuljek, a nástup od parkoviště je jen pár metrů.
Jedná se o ferratu vedoucí v korytě vodopádu. Obtížnost je uváděna jako C, ale za mokra je to o něco náročnější. Vhodnost pro děti je sporná– naše nejmladší, desetiletá, občas nedosáhla na úchyty, takže by pár centimetrů navíc bodlo, ale jinak byla ferrata krásná. Čeká vás několik lanových mostů, zajímavých úseků a vyhlídky, které opravdu stojí za to. Cesta nahoru nám zabral cca dvě hodiny.
Na vrcholu je občerstvení, ale bohužel, když jsme dorazili kolem oběda, bylo zavřeno a slíbený řízek se nekonal. Naštěstí nás zachránily Horalky z batohu.
Sestupovou cestou se dá dojít i na druhou, o dost náročnější ferratu Jerm’n (obtížnost D/E).
Děti po ferratě prohlásily, že Hvadnik si zaslouží přezdívku Hovadnik – místy to nebylo žádné lehké šplhání. Co tím přesně myslely, už nechám na vaší fantazii… 😄 Přesto se všichni bavili a zážitek jsme si užili.
Cestou domů jsme se zastavili v restauraci Magic Story, která Vás hned vtáhne do světa Harryho Pottera. Pro děti to byl opravdový zážitek – kouzelný hrnec bublal, máslový ležák chutnal jako přímo z Bradavic a jídlo bylo prostě kouzelné. Přesně to, co jsme po ferratě potřebovali, aby nám zase naskočila energie!
9. Bled a soutěska Vingar
Odpoledne po ferratě jsme se vydali ještě na návštěvu Bledu a k nejznámější soutěsce Vingar. Prý tuto soutěsku u Bledu nesmíme vynechat. Je všeobecně známo, že vstup je nutné rezervovat předem. My jsme si rezervaci nechali až na ten den a ukázalo se, že pozdější hodina vstupu byla jedinou výhodou této návštěvy.
Auto jsme nechali na centrálním parkovišti, odkud nás autobus zavezl přímo k soutěsce. U vstupu jsme dostali povinné přilby. Cesta byla příjemná – dřevěné lávky, několik kaskád a tyrkysová voda. Celkově na nás ale místo působilo dost komerčně, myslím, že je tu mnohem hezčích míst k návštěvě než právě tato soutěska.
Cesta zpět nám trvala přes hodinu, protože je zde několik variant tras. Když jsme dorazili ke svozu autobusu, bylo tam lidí jako na Václaváku. Naštěstí jezdilo dost autobusů, takže jsme se všichni vešli a nikdo nemusel jít pěšky.
A jak to dopadlo s Bledem? Ten jsme chtěli projít ještě před soutěskou, ale nejprve jsme se zdrželi na dálnici a nakonec i v zácpě před Bledem, které jsou zde poměrně často. Místo sprinterského závodu jsme tak zvolili poklidnou kávu a děti zmrzlinu. Tak třeba příště…
10. Villach
Poslední den nám bohužel propršel, a tak volíme odpočinkovou variantu – koupání v bazénu. Vybrali jsme KärntenTherme Warmbad-Villach, kde nechybí opravdu nic: krytý bazén, venkovní termální bazén, vířivky, tobogány, saunový svět i restaurace.
Děti řádí na tobogánech (mezi námi – nejen děti 😊), ženy si užívají klid ve vířivkách a každý si tu najde to své. Celou návštěvu hodnotíme jako ideální relax před zítřejší cestou do Chorvatska.
Po koupání se ještě zastavujeme v centru Kranjské Gory, kde si vychutnáváme pohodovou atmosféru horského městečka, nakupujeme pár suvenýrů a pomalu se loučíme se Slovinskem. Zítra vyrážíme dál na jih.
11. Škocjanské jeskyně
Ráno jsme se dobalili, rozloučili s domácím a vyrazili směrem na Istrii.
Cestou jsme plánovali zastávku v Škocjanských jeskyních, ale podcenili jsme včasnou rezervaci – tři dny předem už bylo všechno vyprodané. Naštěstí během deštivého dne na Istrii jsme se do jeskyní vrátili.
A jaké byly? Ohromující. Dómy působily jako z Mordoru v Pánovi prstenů. Atmosféra i velikost jeskyní berou dech. Rozhodně stojí za návštěvu!
Po prohlídce si můžete zvolit cestu zpět podle toho, kolik máte času – na výběr je trasa 20 minut, 30 minut nebo 1,5 hodiny. My jsme zvolili střední variantu, která vedla i kolem malého vodopádu.
Tak takové bylo naše Slovinsko. Julské Alpy jsou nádherné a plné míst, která stojí za objevení. Tohle byl jen výběr těch hlavních – a hlavně těch, která jsme zvládli navštívit my.
A kdy se sem vrátíme? Myslím, že velmi brzy…
🏔️ Co jsme nestihli:
- Sedlo Vršič – Ruská cesta
Nejvyšší silniční sedlo ve Slovinsku (1 611 m), krásné výhledy a historická „Ruská cesta“, postavená válečnými zajatci během 1. sv. války.
⛰️ Skvělé pro túry, výlety nebo jako přejezd do Triglavského národního parku. - Soutěska Orrido dello Slizza – Itálie
Krásná soutěska v Tarvisiu (Furlansko-Julské Benátsko), kousek za slovinskými hranicemi.
🌊 Dřevěné lávky, vodopády a tyrkysově modrá voda – ideální na nenáročný výlet nebo procházku v horkém dni.
***
***
