Putování po nejvyšších vrcholech kontinentu.
Víte, která hora „vládne“ Evropě a kde leží nejvyšší vrchol Malty?
Evropa je kontinentem s bohatou historií, kulturou a přírodou. Její rozmanitost se odráží i v krajině, která nabízí majestátní pohoří, úchvatné vrcholy i malebné nížiny. Víte ale, které hory se tyčí do největších výšek v jednotlivých zemích Evropy? A tušíte, kde leží nejvyšší bod nejmenšího státu kontinentu?
V seriálu článků se vydáme na dobrodružnou cestu po nejvyšších horách Evropy. Prozkoumáme vrcholy, které dominují krajinám našich nejbližších sousedů, odhalíme nejvyšší horu celého kontinentu a nevynecháme ani nejvyšší bod Malty, který jsem mimochodem nedávno navštívil.
Na co se můžete těšit?
Nejvyšší hory sousedních zemí. Podíváme se na vrcholy, které se tyčí v Polsku, Německu, Rakousku a dalších zemích, které s Českou republikou sousedí.
Odhalíme, která hora se pyšní titulem nejvyššího vrcholu Evropy a proč tomu tak je.
Nejvyšší hora Malty? Navštívíme nejvyšší bod tohoto malého ostrovního státu a podělím se s vámi o zážitky z této cesty.
Samozřejmě zaměříme se na zajímavosti, fotografie, a tak každý náš článek bude doplněn zajímavostmi o dané hoře a samozřejmě nebudou chybět ani fotografie.
Proč jsem se do tohoto projektu pustil?
Hory mě fascinují už od dětství. Jejich majestátnost, krása a tajemství mě neustále lákají k objevování nových míst a překonávání vlastních hranic. Tímto seriálem bych se s vámi rád podělil o svou vášeň a třeba vás i inspiroval k vlastním dobrodružstvím.
Tak co, jste připraveni vyrazit s námi na cestu po nejvyšších horách Evropy?
Věřím, že vás tento seriál článků bude bavit a že se dozvíte mnoho zajímavých informací. V prvních následujících řádcích se zaměříme na nejvyšší hory našich nejbližších sousedů.
P.S.:
Pro každého, kdo rád cestuje, tak www.cestujemesnapadem.cz je inspirace pro cesty s nápadem.
Pokud máte nějaké dotazy nebo tipy na další zajímavá místa, neváhejte se zeptat v komentářích.
Nejvyšší vrchol Rakouska – GROSSGLOCKNER 3 798 m.n.m.
Rakousko, srdce Alp, se pyšní nesčetnými vrcholy, které hrdě přesahují magickou hranici 3 000 metrů nad mořem. Mezi nimi se jako král tyčí majestátní Grossglockner (3 798 m n. m.), nejvyšší hora země. Tento impozantní vrchol, nacházející se v pohoří Hohe Tauern v jihozápadní části Rakouska, představuje pro horolezce z celého světa neodolatelnou výzvu. Velká nadmořská výška, technická náročnost a značný počet zájemců o jeho zdolání činí z výstupu na Grossglockner náročnou vysokohorskou expedici.
Klasická výstupová trasa prověří odvážné turisty především v závěrečné pasáži, kde se musí popasovat se strmým skalnatým hřebenem. Místní horští vůdci, pro které je Grossglockner lukrativním byznysem, bohužel často upřednostňují komerční zájmy před horolezeckou etikou. Proto je nezbytné, aby si horolezci zachovali trpělivost a opatrnost, zejména v situacích, kdy se na exponovaných místech setkají s neohleduplným předbíháním.
Grossglockner je dominantou Národního parku Hohe Tauern, nejrozsáhlejšího a nejmohutnějšího horského systému rakouských Alp. Hlavní hřeben se táhne v délce 200 km a celá oblast je hustě pokryta ledovci. Kromě Grossglockneru je dalším oblíbeným cílem horolezců Grossvenediger (3 674 m n. m.), druhý nejvyšší vrchol pohoří. Národní park je domovem bohaté flóry a fauny, včetně tradičních obyvatel Alp, jako jsou kamzíci, svišti, kozorožci, orli skalní a odolní ptáci kavky žlutozobé, které lze často spatřit i na samotném vrcholu Grossglockneru. Již samotný příjezd do oblasti po malebné vyhlídkové silnici Grossglockner Hochalpenstrasse nabízí nezapomenutelné panoramatické výhledy na okolní horské velikány, přičemž Grossglockner hraje v této scenérii hlavní roli.
Výchozím bodem pro výstup je malebná horská obec Kals am Grossglockner (1 325 m n. m.), která disponuje rozlehlým parkovištěm pro velké množství vozidel. I když je kempování a stanování na parkovišti zakázáno, přespání v automobilu je bezproblémové. Pokud se rozhodnete vystoupat až k chatě Stüdlhütte v jednom dni, čeká vás překonání téměř 1 500 výškových metrů. Z Kalsu se nejprve vydáte po široké cestě směřující k chatě Lucknerhaus (1 918 m n. m.). Pro ty, kteří si chtějí ušetřit část stoupání, je k dispozici placená, 7 km dlouhá silnice, která končí na parkovišti u Lucknerhausu. Od chaty Lucknerhaus se můžete vydat buď po pohodlnější zpevněné cestě vedoucí levou částí údolí, nebo po turistické stezce vpravo. Obě cesty se později spojují a po necelé hodině dojdete k chatě Lucknerhütte (2 241 m n. m.), která nabízí možnost ubytování a občerstvení. V případě, že jste nuceni strávit noc v okolí Lucknerhütte a nechcete platit za ubytování, můžete využít staré opuštěné seníky, které se nacházejí několik set metrů nad chatou ve směru výstupu ke Stüdlhütte.
Cesta ke Stüdlhütte se vine po dobře vyšlapané stezce podél zurčícího potoka Ködnitz. Po překonání mostku a sérii serpentin dosáhnete chaty Stüdlhütte (2 802 m n. m.), která nese jméno spoluzakladatele Johanna Stüdla. Většina horolezců využívá chatu nebo její okolí k přenocování a nezbytné aklimatizaci. Přespat můžete buď přímo na chatě, nebo ve vlastním stanu v její blízkosti.
Hned za chatou se trasa rozděluje na klasickou „normálku“ vedoucí k ledovci Ködnitzkees a náročnější variantu hřebenem Stüdlgrat. V úvodní fázi vás vyšlapaná cesta provede kamenitou kotlinou, kde budete míjet několik sněhových polí. Je ideální dorazit k ledovci Ködnitzkees v brzkých ranních hodinách, kdy je jeho povrch ještě zmrzlý a dostatečně pevný. I na tomto ledovci je nezbytné dodržovat bezpečnostní opatření a jistit se lanem, abyste předešli riziku pádu do trhliny. Postupně se sklon svahu zvyšuje a podél skalního masivu vystoupáte ke skále Kampl (3 250 m n. m.), která je na několika náročnějších místech osazena fixními lany. Lehká zajištěná ferrata obtížnosti B vás dovede až k terase nejvýše položené chaty v Rakousku, Erzherzog-Johann Hütte (3 451 m n. m.), kde se můžete posilnit před závěrečným výstupem na vrchol. První část této etapy vede po ledovci Hofmann Kees, jehož mírnější počáteční úseky jsou vystřídány strmým, fyzicky náročným stoupáním se sklonem až 35 stupňů. Za slunečného počasí ledovec během dne taje a jeho povrch se mění v kašovitou směs rozbředlého sněhu a vody.
Po zdolání tohoto vyčerpávajícího úseku dorazíte do sedla, odkud začíná nejobtížnější část výstupu. Čeká vás strmé lezení po skalnatém hřebenu na Kleinglockner (3 770 m n. m.). Přibližně každých 10 metrů jsou na trase osazeny železné tyče, které slouží k postupnému jištění. Z Kleinglockneru se vystoupáte několik metrů do úzkého sedla (Glocknerscharte), kam ústí Pallaviciniho kuloár. Po překonání posledního exponovaného úseku konečně stanete u vytouženého vrcholového kříže. Úspěch výstupu závisí na několika faktorech, včetně příznivých klimatických podmínek, základních lezeckých dovedností a schopnosti zachovat klid a rozvahu. Po euforickém pocitu z dosažení vrcholu je nutné udržet maximální koncentraci, protože sestup představuje náročnější polovinu celé vysokohorské akce. Budete se muset vyrovnat s velkým množstvím horolezců, kteří vám budou v protisměru křižovat cestu, s rozbředlým sněhem i v těch nejprudších pasážích ledovce a s únavou, která se po dlouhém a náročném dni nevyhnutelně dostaví.
