Muzeum značky Husqvarna jsem navštívil v červenci 2024 při své návštěvě města Jönköping. A to zase při své cestě k jezeru Vättern, na jehož jižním břehu město leží. Prostě několik postupných cílů v rámci jednoho skvělého letního tripu do Švédska.
Huskvarna je samostatnou částí Jönköpingu, ovšem na mapě vypadá téměř jako samostatná obec, kdy se hranice mezi nimi zcela spojily. Muzeum leží v historické části, pokud se to tedy dá takto nazvat. Budova stojí v areálu obehnaném zdí na břehu říčky Huskvarnaån, přímo pod malým vodopádem, jenž byl v minulosti využíván jako pohon mlýna. I jméno Husqvarna (oba přepisy mají své opodstatnění, nejde o překlepy…) vychází z názvu tohoto vodopádu a mlýna u něj. Celou historii vzniku a výklad významu švédských slov a slovních spojení si můžete v klidu nastudovat na firemních webových stránkách muzea https://husqvarnamuseum.se/en/home.
…do muzea přijíždím s využitím navigace, nechci riskovat špatné odbočení na místním „městském průjezdu“. Nechci psát okruh, jde skutečně jen o součást severojižní dálnice, vedoucí od Helsingborgu až do Stockholmu. Po sjetí z ní se proplétám místními uličkami a přiznávám, že muzeum a parkoviště u něj jsem téměř minul. Naštěstí za mnou nikdo nejede, takže malá rychlá „myška“ a už parkuji. Parkoviště je téměř plné, není nijak velké, ale mám kliku. Zároveň s úlevou zjišťuji, že tu je 4 hodiny free parkování. Super. Zamykám auto a jdu velkou branou do muzejního areálu. Samotná budova je až na jeho konci vlevo…
Pokud má nějaký pozorný čtenář dojem, že podobný text už na tomhle webu četl, má pravdu. O této konkrétní části mého letního putování jihem Švédska jsem už psal ve svých dvou předešlých článcích tohoto blogu. Pokud si je chcete připomenout, jsou zde:
Teď se ale chci věnovat samotnému muzeu značky Husqvarna.
Počátek činnosti Husqvarny (tehdy ještě ne pod tímto názvem) lze datovat až někdy do 14. století, kdy se tu v rámci obranné pevnosti Rumlaborg vyráběly zbraně. Tehdy šlo nejspíše asi o kovárnu. Oklikou se dostáváme zpět k mlýnu, který dal této kovárně a posléze i městu jméno.
Později, začátkem 17. století, byla Husqvarna jednou z pěti královských společností, co pro zemi vyráběly zbraně. V běhu času se společnost různě přetvářela a modernizovala, až o 130 let později byla privatizována a změnila název na Husqvarna Rifle factory. Za dalších 100 let je z firmy už akciová společnost a buduje novou budovu. Z té je dnes toto muzeum. Takže při jeho návštěvě už budete vědět stručnou historii a původ místa, ve kterém se budete procházet a kochat vystavenými exponáty.
Po dalších cca 120 letech dochází k útlumu výroby zbraní a firma se musí přeorientovat na jiný sortiment. Současně s ručními zbraněmi začíná vyrábět šicí stroje. Další investicí do budoucnosti Husqvarny měla být slévárna. Bohužel toto nové podnikání už nešlo tak, jako původní zbrojní výroba a firma se potácí v problémech.
S nově dosazeným ředitelem dochází ke kompletní reorganizaci společnosti, z dnešního pohledu šlo o velmi slušný výkon krizového řízení. Firma kompletně přechází na civilní výrobu, čímž mohla expandovat do mnoha nových odvětví. Ze zbraní si ponechává výrobu loveckých pušek a dále to jsou například kamna, jízdní kola, všelijaké výrobky pro domácnost a posléze i motocykly. S těmi si tuto značku asi u nás spojujeme nejvíce. Já tedy ano. Celkem živě si pamatuji doby, kdy Husqvarny vévodily motokrosu a nejeden kluk i dospělý chlap v tehdejším Československu si přál takovou mašinu mít ve své garáži. To už ale poněkud předbíháme…
Husqvarně na počátku 20. století pomáhá i vzestup urbanizace, kdy se mnoho lidí stěhuje z vesnic do měst a začíná spotřebitelské období. Lidé nakupují řadu domácích spotřebičů a bytových zařízení a firma slušně prosperuje. Do roku 1911 se vedení firmy podařilo zvýšit obrat oproti roku 1867 o úctyhodných 3500%. Neskutečné. Zároveň se díky této firmě stalo město prosperujícím místem k pobytu.
Během první poloviny 20. století se i díky dvěma světovým válkám firma vrátila ke zbrojní výrobě pro armádu. Věnuje se samozřejmě i předchozí civilní výrobě, takže její prosperita stále roste. Je velmi významným zaměstnavatelem v celém Švédsku.
Po ukončení WWII, s opětovným utlumením zbrojní výroby, investice směřují do stále více náročnějšího civilního trhu, zejména potřeb pro domácnost. Výroba různých kamen, sporáků, praček a ledniček je v plném proudu.
Z výroby mizí zbraně, jejichž produkci přejímá vládní zbrojovka Förenade Farikksverken.
Dalším milníkem Husqvarny je její převzetí firmou Elektrolux koncem 70-tých let minulého století. Ta ji postupně modernizuje a výrobní sortiment mění zejména na potřeby pro lesnictví a zahradnictví. Zároveň se výroba motocyklů přesouvá ze Švédska do Itálie.
Husqvarna se postupně stále více zaměřuje na již zmíněné lesnictví a zahradnictví. Ze sortimentu zcela zmizely lovecké zbraně i šicí stroje. Prostřednictvím svého sortimentu expanduje do řady evropských zemí i do severní Ameriky, včetně Kanady. Začíná vyrábět i motorové pily a sekačky.
Od roku 2006 je Husqvarna opět samostatnou firmou a stále se věnuje svému novému zaměření. Dnes je největším světovým výrobcem různých robotických sekaček na trávu, zahradní techniky obecně, motorových pil, systémů zavlažování a podobně. Obchodní zastoupení má v cca 100 zemích ve světě.
Nechci tady vyjmenovávat veškerý vyráběný sortiment, ten si můžete prohlédnout právě v jejich muzeu ve městě na břehu nádherného jezera Vättern.
I muzeum má svou historii a určitě bude lepší se jí dozvědět na místě, než stručným vyprávěním na našem cestovatelském blogu.
Cestování je totiž právě o návštěvách zajímavých míst a podobné články k tomu mají jen inspirovat 😉
A těm, kteří se do muzea vypraví ještě letos, uvádím aktuální ceník vstupného:
Dospělý: SEK 120
Důchodce: SEK 100
Student (karta ISIC): SEK 100
Mládež ve věku 16-18 let: SEK 70
Děti do 16 let: vstup zdarma
Pro návštěvu muzea si udělejte dost času, opravdu je na co se dívat.