Laoský LUANG PRABANG – tipy kam jít a kde se ubytovat

Luang Prabang, jedno z míst historického dědictví v Laosu. Není velký, nicméně jeho návštěvy nebudete litovat. Pokud tedy máte rádi tuto část jihovýchodní Asie.

Luang Prabang je původní královské město, ležící na levém břehu asijského veletoku Mekong, v severní části Laosu. Na mapě ho najdete zhruba 220 km vzdušnou čarou severně od hlavního města Laosu Vientiane. V Luang Prabang jsme byli s kamarádem vloni koncem listopadu, není to tedy ještě ani rok. Trochu jsme se obávali následků velkých povodní v Číně a vůbec v povodí řeky Mekong, na jehož březích toto město leží. Ale o tom až později.

Na začátek uvedu trochu historie, ne moc, spíše pro uvedení tohoto místa do správných dějinných rámců, které je dobré znát i z pozice turisty.

******

Luang Prabang byl po staletí důležitým centrem Laosu, od 14. století královským hlavním městem a centrem buddhistické víry, které bylo pojmenováno po posvátné soše Buddhy Pha Bang. I po rozpadu království v 17. století a období francouzské nadvlády, kdy se stal sídlem protektorátu, si stále ponechal a uchoval jedinečné architektonické dědictví. Po komunistickém převratu v zemi roku 1975 a následném ekonomickém úpadku se stal v 90. letech opět významným a v roce 1995 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Jde tedy o místo historického světového dědictví.

*****

Luang Prabang jsme navštívili při jedné z našich každoročních cest po zemích jihovýchodní Asie. Po Thajsku, Vietnamu, Barmě a Kambodži přišel na řadu právě Laos. Naši loňskou cestu jsme koncipovali jako okružní, a tak ji i naplánovali. Bez cestovek, všechno individuálně a ve vlastní režii.

Okruh byl následující: přílet a několik dnů v thajském Bangkoku, severní Thajsko – Chiang Mai, Luang Prabang, Vientiane a zpátky do Thajska. Před odletem jsme si ještě na pár dnů zajeli alespoň do letoviska Pattaya, abychom si užili i to moře.

Do Luang Prabang jsme tedy dorazili ze severního Thajska. Letecky. Samotný let netrval nijak dlouho, a to i když se jednalo o turbovrtulový stroj, kterým jsme těch 350 km zdolali relativně za chvíli. Už z okének letadla byla vidět kopcovitá krajina, opět jiná než v místech, která jsme doposud navštěvovali. Přistání dopadlo podle očekávání skvěle, takže nám už jen zbývalo vyplnit příletovou kartu a od imigračního úředníka získat vstupní vízum. To jsme naštěstí měli vyřízené dopředu, takže z letištní haly jsme se dostali relativně rychle. Vízum se dá totiž koupit i na místě, jen tu byrokracii musíte podstoupit právě s místními úřady. A to je zážitek, který jsme rádi přenechali většině ostatních cestujících.

V příletové hale jsme si samozřejmě hned koupili do svých mobilů místní SIM karty (ceny vstřícné) a v bankomatu získali místní měnu. Bankomaty jsme po chvíli hledání nalezli venku před halou, u vchodových dveří. Co se týká SIM karet, pro příště bychom asi vyzkoušeli řešení v podobě e-sim, od nějakého vhodného poskytovatele. O tomto řešení už jsme na našem blogu psali, konkrétně v tomto článku. Kdo e-sim nezná, doporučuji si článek přečíst, myslím si, že je pro seznámení se s touto technologií kompletní.

Z letiště k hotelu vyrážíme taxíkem. Objednává se také v příletové hale a jde o menší mikrobus. Už přijíždí i ten náš, odhadem pro 6-7 lidí asijského vzrůstu. Nás stojí připravených nastoupit asi 8, Asiat mezi námi ovšem ani jeden. Takže… Nakonec jsme se vešli, a to i s několika většími kufry některých z nás. Našich ne, my cestujeme jen s batohem do 7 kil, všechno ostatní je zbytečné a zůstává doma.

Po několika málo desítkách minut jízdy, kdy někteří průběžně vystupují u svých ubytování, zastavujeme i u našeho hotelu a jdeme se ubytovat. V dalších dnech zjišťujeme, že různých hotelů a menších hotýlků je tady docela dost. Některé ve velikosti rodinných domků, jiné už větších i s restaurací anebo alespoň menším barem. Náš hotel byl ve výběru vlastně až druhý, ten předchozí naši rezervaci zrušil, právě z důvodu povodní, kdy si Mekong vzal kus zahrady pozemku, na kterém náš první uvažovaný hotýlek stál. Zároveň už máme zájem jen o ubytování určité úrovně a abychom měli každý svůj pokoj. V tom čisto, klimatizaci, vlastní koupelnu a WC. A za vstřícnou cenu. Všechny tyto naše podmínky hotel, před nějž nás dovezl turisty nafouklý minibus, splňuje. Jde o „Opera Premier Hotel“, který leží prakticky na dosah většiny zajímavých míst ve městě. A je tu ještě další bonus, tedy alespoň pro cestující Čechy. Majitel, byť Laosan, mluví dobře česky. V naší zemi působil řadu let a po návratu do své vlasti si postavil opravdu krásný hotel. Zajeďte se podívat a uvidíte.

Zároveň nám hned poradil, kam jít, kde a co vidět, na co si dát pozor, případně co raději nejíst. Z prvních míst z jeho navržených lokací vybíráme Food market, který je od hotelu jen kousek.

Street food market je de facto malé náměstí v samotném historickém centru města, uzpůsobené tomuto účelu. Funguje tedy jen pozdě odpoledne a večer a je zde množství stánků s jídlem a několik desítek stolů pro strávníky. Při prohlídce, co tu mají dobrého k snědku, jsme pochopili, na co nás náš hoteliér upozorňoval. Některá jídla jsou skutečně lokální a lidová a přítomnost Mekongu jasně vymezuje velkou část použitých surovin. Některé žáby, připravované místním způsobem, vypadají přinejmenším z estetického hlediska velmi „nejedle“ 😉.

Tento food market přímo navazuje na hlavní ulici města, vedoucí až k soutoku obou řek, na kterém je Luang Prabang postaven. Od ní příčně je řada menších ulic a celé toto území je zastavěné chrámy a starými koloniálními budovami. Dnes je tu mnoho malých kaváren, obchůdků, hotýlků a nové se stále budují. Tuto část města jsme si v následujících dnech dobře prošli a osobně se nedivím, že Luang Prabang a zvláště tato jeho část je oblíbeným místem mladších turistů, zejména digitálních nomádů. Kulinářství, a i některé další oblasti běžného života vycházejí z koloniální francouzské minulosti, takže je tu pro osoby „západního světa“ kupodivu hodně známého a povědomého. Toho právě řada využívá a Luang Prabang je i díky tomu oblíbenou destinací této skupiny „na dálku pracujících“ lidí. K této oblibě patří i dobrá dopravní obslužnost a celková atraktivita místa.

Zajímavá je také část města, navazující na břeh Mekongu. Na této relativně dlouhé promenádě je opět řada menších restaurací a hotelů a na samotném břehu potom ty klasická asijská bistra a kavárny, vytuněná k dokonalosti přímo navazujícími terasami s přímým výhledem na samotný Mekong. O stín ve dne se starají vzrostlé stromy, což ale není až tak podstatné, ožívá to tu především později odpoledne a večer. Jsou odsud vidět nádherné západy Slunce nad řekou, které si při popíjení dobrého nápoje opravdu užijete.

Na tomto nábřeží je také několik malých přístavů pro zdejší lodní dopravu. Ať už jde jen o přívoz na druhou stranu řeky anebo o základnu výletních lodí, vozících usměvavé turisty na vzdálenější lokality. Pokud bystě měli o nějakou plavbu zájem, rádi vám s výběrem pomůžou v hotelu. Letáky a nabídky všeho druhu jsou dostupné prakticky všude. Lze také navštívit místní turistické centrum. Pro plánování cesty dopředu jsou dostupné weby s podrobnými turistickými informacemi. Jejich seznam je uvedený na konci tohoto článku spolu se všemi ostatními.

*****

Mezi vyhlášené atrakce a zajímavá místa v okolí města patří například:

Návštěva jeskyní „Pak Ou“. Sem se pluje lodí a návštěva i samotná plavba je zajímavým zážitkem

Vodopády „Kuang Si“. Jde o řadu kaskádových vodopádů nedaleko města. V jejich okolí je i několik občerstvení, a dokonce i možnost ubytování. K vodopádům se dá jet buď organizovaně s místním průvodcem a malým minibusem. Druhá možnost je si půjčit skútr a dojet sem po vlastní ose. Místo nabízí i možnost koupání a vůbec příjemného odpočinku ve stínu stromů pralesa. Odvážnější si můžou vyzkoušet i lanovou dráhu „zip line“. Je jich tu hned několik.

Záchranná stanice pro slony „Elefant Conservation Center“, ležící na březích vodní plochy „Nam Tien“. I ta je dostupná po silnici. Cesta autem trvá 2-3 hodiny. Sem už doporučuji využít nabídku některé z místních cestovek, protože jde o komplexní službu.

Někteří turisté, se kterými jsme mluvili, také využili přívozu přes řeku a šli objevovat místa i na druhý břeh Mekongu. My tuto možnost nevyužili, ale pro osoby s objevitelským duchem to může být ta pravá výzva. Třeba i na půjčeném skútru.

*****

Všechny uvedené lokace jsou vyznačené v přiložené mapě v závěru článku, kterou si lze přes QR kód stáhnout do mobilu

*****

I v samotném Luang Prabangu je samozřejmě také řada zajímavých míst a historických pamětihodností.

Jde zejména o místa spojená s duchovní hodnotou, královskou historií Laosu a nezanedbatelně i s francouzskou koloniální érou.

Chrám „That Chomsi“ s výhledem „Phou Si“. Obě místa jsou součástí vrcholu stejného kopce nad městem. Je odsud nádherný výhled jak na Mekong, tak i na město a okolní krajinu. Chrám je vidět zdaleka díky svému zlatému nátěru. Není nijak velký, ale jde o významné a turisticky navštěvované místo.

„Royal Palace a National museum“. Už z názvu je patrné, o jaké stavby jde. Obě leží v parku v centrální části města. Pokud sejdete po schodech od chrámu „That Chomsi“, dostanete se prakticky ke vchodu do areálu.

S předešlým místem přímo sousedí další náboženská stavba a sice chrám „Haw Pha Bang“. Jde nejen o jednu z nejfotogeničtějších staveb ve městě, ale zároveň místem, kde se traduje vznik názvu města.

Zážitkem je i samotný soutok řek Mekong a Nam Khan. Právě zde byly v době naší návštěvy patrné následky ničivých povodní na Mekongu v letních měsících 2024. Na internetových mapách zde byla zakreslena nějaká lávka anebo most pro pěší. My tu ovšem nenašli už ani kotvící pilíře na obou březích, a dokonce v době psaní tohoto článku už lávka zmizela i z map.

Určitým zážitkem je i starý most „Olg bridge“. Právě ten spojuje centrum města s částí, ležící na druhém břehu přítoku Mekongu Nam Khan, kam tato lávka původně vedla.

Na druhý břeh jsme se šli také podívat. Jednak ze zvědavosti a potom i z důvodu, že tu měl být náš původní hotel. Vydat se pěšky na tuto cestu dopoledne nebyl úplně dobrý nápad. Slunce je přes den opravdu výživné. Tato část města je o poznání klidnější než zmíněné centrum. K soutoku jsme se vydali nejkratší možnou cestou, a i tak to byla slušná procházka. Za návštěvu toto místo rozhodně stojí a soutok obou řek viděný odsud má také své kouzlo. Škoda té strhlé lávky. U soutoku jsme sešli prakticky až k hladině řek a tady byla jasně patrná síla povodňového Mekongu. Nechci přehánět, ale od aktuální hladiny řeky byly ve výšce možná i 10 metrů vidět zachycené zbytky igelitových tašek na větvích okolních stromů. Stejně tak byl ještě patrný pruh slehlé trávy a keřů, zároveň obarvených blátem na samotných březích řeky Nam Khan. Už se ani nedivím, že nám pobyt v prvně objednaném hotýlku zrušili. Eroze břehů byla enormní.

Ačkoliv od této povodně uplynulo jen několik málo měsíců, už se pilně pracovalo na odstraňování následků a zpevňování břehů. Nejen u soutoku, ale prakticky po celé délce Nam Khan, vedoucí městem. Tady asi stavební řízení nebude trvat tak dlouho, jako u nás…

Cestou od soutoku jsme logicky dostali hlad a díky tomu objevili přímo tady skvělou restauraci. Jde zároveň o dílnu na keramiku. Restaurace „P 70 Pottery Making and Restaurant“ funguje i jako workshop, kde si za relativně nízkou cenu můžete vyzkoušet řadu keramických dovedností a něco si i vyrobit. Na portále „mapy.com“ jsem tuto restauraci nenašel, ale zavedl jsem ji tam jako nové místo. Snad se brzy zobrazí. Na Google mapách ale zobrazená je.

V Luang Prabang jsme byli celkem 4 dny, a i za tuto dobu jsme si město užili. I když jde o vyhledávanou turistickou destinaci, město působí klidně a vlídně. Asi jako všechno v této přátelské zemi. Pokud plánujete nějaký okruh zeměmi jihovýchodní Asie, Luang Prabang rozhodně nesmí v itineráři chybět.

*****

Pár rad a praktických postřehů na závěr:

Nebojte se individuálního cestování, podobné lokace, jako například tato, s podobnou turistikou počítají a místní, včetně všech potřebných služeb, jsou na vás připraveni.

Luang Prabang je dopravně dostupný asi všemi způsoby: letecky, po silnici, nově vybudovanou rychlostní železnicí i po řece Mekong. Každý způsob má své aspekty, záleží, co upřednostňujete – rychlost, nevšednost anebo to, že i cesta je cíl…

Jídlo je tu dobré, jen ne všechno i pohledem 😉 Naštěstí je všeho velký výběr a pokud byste opravdu k asijským pokrmům místní kuchyně neměli důvěru, vybrat si lze i z nabídky restaurací světových kuchyní.

Lidé tu jsou přátelští.

Domluvit se tu dá několika světovými jazyky. Jak kde, tedy… Angličtinou počínaje, ale i německy a samozřejmě i francouzsky. Z místních jazyků, mimo rodné laoštiny, i čínsky anebo vietnamsky. A v našem hotelu i česky 😉

Platit se dá kartou i v hotovosti. Karty ale neberou všude, proto je dobré mít u sebe i místní měnu. Mimo bankomatů na letišti jsme na ně narazili i u „Street food marketu“, takže žádný problém. Možnost placení přes mobil anebo hodinkami jsme nezkoušeli. Technicky vzato záleží na terminálu a například ve Vientiane jsme potkali turistu, co u sebe neměl kartu a chtěl platit mobilem. U obchodníka to nešlo a bankomat na mobil nijak nereaguje. Takže sháněl hotovost. Nakonec se nějak domluvil s majitelkou jednoho obchodu.