Letošní jarní etapa mého putování po Stezce Českem mě opět přivedla na jedno z mých nejoblíbenějších míst. Broumovské stěny, Machov, Machovská Lhota – krajina tichá, krásná, a přesto plná života. Poprvé jsem se sem dostal přibližně před patnácti lety. Už tehdy mě uchvátila kombinace divoké přírody, pohraniční melancholie a lidské vřelosti. Od té doby se sem vracím. Ne často, ale vždycky s radostí.

Letos jsem tudy procházel jako poutník – s batohem a myšlenkami, které si člověk nosí s sebou, když jde dlouhou cestu. Stezka Českem mě vedla přes hřebeny, lesy, louky, přes vyhlídky i zapomenuté pěšiny. Ale když jsem se blížil k Machovu, cítil jsem, že mě čeká něco víc než jen další kilometr.

Místo, které má duši

Machovská Lhota je malá vesnička těsně u hranic s Polskem. Z jedné strany se zvedají Broumovské stěny, z druhé strany za lesem už začínají Góry Stołowe – kamenná města, tiché skály, místa, která inspirují k zamyšlení.

V samotné Lhotě pak najdete restauraci U Lidmanů, kde jsem se už před lety zastavil na oběd – a zamiloval si to místo. Nejen pro poctivou kuchyni, ale hlavně pro atmosféru. Je to jedna z těch hospod, kde se nic nepředstírá. Dřevěné lavice, zahrádka s výhledem na hory, přátelské pozdravy místních. Když jsem tam letos dorazil znovu, měl jsem pocit, že se vracím domů.

Strom, který spojuje generace

Na zahradě u restaurace roste jabloň, která v roce 2020 získala titul Strom roku. Když pod ní sedíte, nevidíte jen strom. Vidíte příběh – o místě, o lidech, o čase.

Podle vzpomínek Jaroslava Lidmana, který se v hospodě narodil, byla jabloň zasazena jeho otcem v roce 1945, krátce po jeho narození. Od té doby vyrostla, pokřivila se, přežila bouře, zimy i změny režimů. A stala se živým symbolem. Ne náhodou v anketě porazila i starší stromy – měla totiž za sebou nejen roky, ale i silnou komunitu, která ji podpořila.

Seděl jsem pod tou jabloní, pil pivo a pozoroval zahradu. Přemýšlel jsem o tom, kolik lidí už tu sedělo přede mnou. Kolik se jich sem ještě vrátí. A jak moc je důležité chránit to, co má kořeny.

Štrúdl z vítězných jablek

Jabloň odrůdy kožená reneta zimní není jen na koukání – když dozraje, jablka se používají k pečení. V restauraci z nich dělají štrúdl, který bych doporučil všem poutníkům, cyklistům i výletníkům. Možná to nejsou jablka z reklamy – ale jsou to jablka, která mají příběh.

A právě příběhy jsou to, co mě na putování nejvíc přitahuje. Nejde jen o vzdálenosti a mapy. Jde o místa, která mají duši. Lidi, kteří si pamatují. Stromy, které vydrží.

Putování srdcem

Když jsem pak pokračoval dál směrem k Broumovským stěnám, stále jsem měl ten obraz v hlavě. Starý strom, zahrádka, klid vesnice, kam se ještě nevloudil shon dnešní doby.

Machovsko pro mě není jen bod na mapě. Je to prostor, kde se dá nadechnout. Kde si člověk uvědomí, co všechno je důležité.

Ať už jdete Stezku Českem, nebo jen hledáte místo, kde na chvíli zpomalit – zastavte se U Lidmanů. Sedněte si pod jabloň. Ochutnejte štrúdl. Poslouchejte ticho.

Výzva k návštěvě

Tento článek vychází na stránkách www.cestujemesnapadem.cz – platformě, která vznikla s jednoduchým cílem – ukazovat krásná a inspirativní místa, která se často neobjevují v turistických průvodcích, ale o to víc stojí za návštěvu.

Machovská Lhota, restaurace U Lidmanů i jejich slavná jabloň Strom roku 2020 jsou přesně takovým místem. Místem, které si nese svůj příběh, dýchá atmosférou a zaslouží si, aby o něm svět věděl.

Pokud hledáte netradiční zastavení na vaší cestě, tip na výlet, nebo jen místo, kde si odpočinout, neváhejte. Machovsko vás překvapí – a možná, že stejně jako mně, se i vám zapíše hluboko do paměti.