Město Jönköping je pěkné, určitě by stálo za to tu jednu noc přespat a víc si ho užít. Mě ale čeká náročný program. Do navigace nastavují další dnešní cíl. Muzeum Husqvarna. Je to jen asi 7 km jízdy. Kdyby ovšem navigace netrpěla potřebou mě k němu dostat nějakou zvláštní oklikou v délce 330 km… Jasně, už to vidím, jde o stejný problém jako vloni. Sjíždím tedy z městského okruhu a po zastavení u nějaké vilky toto místo volím ručně. Bez vazby na ostatní cíle uložené u trasy a „potřebou“ objet celé jezero, jak mi navrhovala navigace. Teď už všechno probíhá v pořádku a za chvilku jsem na místě, kde parkuji na malém a dobře značeném parkovišti před muzeem. A k tomu mám 4 hodiny free parking.
Vstup do muzea je dobře označený a paní u kasy mi ráda vystavuje vstupenku. Kupuji ještě takového tištěného průvodce. Víc ne, nebudu se s tím tahat. Možná až při odchodu… Jde o různé suvenýry, pohledy a podobný sortiment. Paní mi s podávanou vstupenkou ještě vysvětluje základní pokyny, s tím, že až projdu přízemí, je tam lift, co mně vyveze do dalšího patra.
Tušil jsem, že v Husqvarně se toho vyrábělo víc než jen motorky, motorové pily a sekačky. Jenže je, tedy historicky bylo, toho podstatně víc. Shrnu, co si pamatuji. Jízdní kola, mopedy, motorky, sněžné skútry, auta, zbraně všech velikostí… Kuchyně, sporáky plynové i elektrické, nádobí, šicí stroje, motorové pily, zahradní nářadí všeho druhu, stavební technika, včetně malých bagrů, přívěsné motory na čluny… Ve dvou patrech je skutečně se na co dívat. Exponátů je tu mnoho a kvalitních, navíc jde vlastně o historický průřez.
Z muzea vycházím po asi hodině a půl, a to jsem například hrnce a šicí stroje trochu zanedbal…
U východu je spousta informačních letáků o okolí, takové ty z infocenter. Beru si jich docela dost, aspoň budu mít inspiraci. Samotné muzeum hodnotím na 5* a jeho návštěvu doporučuji každému, kdo sem pojede.
Dalším mým dnešním cílem je vesnička Rottle By. Je nedaleko, přímo u jezera a je to takový živý skanzen toho, jak se tu dříve žilo. Opět využívám navigaci a jedu. Z dálnice, vedoucí podél jezera až do Stockholmu, odbočuji na úzkou místní silničku. Akorát na jedno auto. Jedu opravdu pomalu, je to nutné kvůli protijedoucím vozidlům. Pár jich i potkávám. Vždy se jeden uhne, podle možností a průjezd je opět volný. Ve vesničce jsou dvě parkoviště. Vybírám si to větší a vzdálenější… Celý já. Nakonec nevadí, od něj totiž vede k pobřeží malé schodiště k molu, kde zároveň do jezera ústí místní potok, protékající obcí. Je tu řada fotogenických pohledů, takže zkouším, co dokážu zachytit na paměťovou kartu mobilu i foťáku. Celkem mi to i jde…
Proti proudu potoka vede naučný chodník (stezka). A do kopce… Aspoň nebudu spěchat… Míjím několik domků původní zástavby. Jsou to malé stavby, dnes sloužící k rekreaci. Po dalších asi 50 metrech je větší dům, opět v původním stylu, ve kterém je kavárna a prodejna nějakých cukrovinek. Asi místní specialitka. Stoly pro hosty jsou rozmístěné v zahradě. Hezké a vkusné, jen nevidím platební terminál. A švédskou hotovost zatím nemám, jen eura. Protože kafčo bych si možná dal. Pod touto kavárničkou vede k potoku nenápadný chodníček. A tam je to, proč sem turisté jezdí. Velmi hezký a fotogenický vodopád. Dalo by se říct, že kaskádový, má minimálně 2 až 3 patra. Ale nic vysokého to není. Pro zážitek z něj je podstatný i stav vody v potoce. Za mě ale dobrý!
Pokračuji ještě výše, kde má být malé místní muzeum. Je to opět historická budova, podle všeho to byl původně vodní mlýn, možná i pila. Dnes mají sice zavřeno, ale po ochozech kolem a nad vodou se chodit dá. Je to opět malé, ale pěkně opravené a názorné.
Od muzea se už vracím k autu. Pěknou procházkou kolem sympatických domků. Naproti mému parkovišti je ještě nějaká ohrada, kterou nesmím vynechat. Ono, kdybych uměl švédsky, věděl bych z nápisů, že jde o ukázku toho, jak se tady dříve pěstovala zelenina a byliny. A to tak, aby to nesežral pasoucí se dobytek anebo divá zvěř. Zkrátka, nic sofistikovaného. Záhony obehnané hustým dřevěným plotem, s velkou uzavíratelnou bránou v něm. Uvnitř je řada ohraničených a někdy vyvýšených záhonků. To poznám, mám přeci tu zemědělskou VŠ 😀
Autem pokračuji dál do městečka Granna, kde si pro dnešní noc asi pořídím místo v kempu. Jednak z Granny chci jet zítra lodí na nedaleký ostrov, zároveň si chci městečko prohlédnout a také by se hodila sprcha.
Na hlavní silnici, respektive dálnici se už nevracím, nýbrž hned z parkoviště odbočuji vlevo a do Granny přijíždím po místních úzkých uličkách. Což je ve spojení s místní starou vesnickou zástavbou kouzelný zážitek. Rychle se jet nedá, místy snad i jen 10 km/h. Ale to vůbec nevadí. Pomalý a krásný průjezd nádhernými místy, která z dálnice neuvidíte. Vše upravené, čisté a funkční. A je jedno, jestli je dům starý 150 let nebo je to citlivě vybudovaná novostavba.
Tak, už jsem na místě a jdu do kempu na recepci zjistit stav. Milá dívka za pultem mi povídá a vysvětluje a potom zase povídá…, a když souhlasím, společně vyplníme nutnou administrativu a já, vybaven vstupní kartou a číslem parkovacího místa, vyrážím toto místo hledat. Podle mapky je až na konci areálu. Malý plac bez elektřiny. Přesně pro mě. Místo je perfektně označené, takže parkuji na prakticky volném prostranství. Nejbližší stan anebo auto je ode mě možná i 50 metrů.
Počasí se umoudřilo a pršet by nemělo. Pár symbolických kapek tady spadlo kolem poledne, ale to se nedalo ani jako déšť počítat.
First camp Granna, ve kterém jsem, je suprový, přepadá mně myšlenka si přikoupit ještě jednu noc. Uvidíme. Nechám to až na ráno. Teď beru foťák a mažu jednak do přístavu mrknout, jak to pluje a zároveň chci také do městečka na nákupy. Mají tu mít speciální místní cukrovinky, typické právě pro toto místo.
V přístavu zjišťuji, že trajekt na ostrov tady jezdí častěji než MHD u mě doma. Takže to bude v pohodě. A také v místní restauraci zkouším jedno místní pivo. Dobré! A silné…
Sluníčko, pokud není schované za mraky, velmi slušné hřeje, do toho vane příjemný větřík, je slyšet křik racků a vládne tu celkově úžasný klid. I přes velký počet turistů. V kempu jsou převážně Švédi. Viděl jsem i pár cizích aut, hlavně Němci nebo Dánové. Jednoho Fina, Švýcara a Ukrajince. Čecha žádného. Klid je dán i kultivovaností všech. Jak místních, tak i turistů, kteří tuto atmosféru nějak přirozeně dodržují.
Hmmm, pivo je dopité, padlo k chuti výtečně. A teď vyrazím sehnat ty místní speciální cukrátka. Já je jíst nehodlám, ale suvenýry z cest potěší každého.
Do městečka je to z přístavu do kopce. A hlavní ulice s obchody je až ta nejvyšší. Menších obchodů a stánků s těmi místními speciálními sladkými tyčkami tu mají na „turistickém chodníku“, vedoucím od kempu, docela dost. Předhání se v nabídce slev a výhod. Jenže já jdu až nahoru. Tam to má být nejlepší. Když už je to tak daleko… A je to ta obchodní (trhová) ulice… A taky že ano. Hned mne zaujal jeden obchod, kde je nabídka ještě lepší, než jakákoliv doteď. Jenže těch tyček musím koupit ne jednu nebo dvě, nebo 7 či 9. Ale aby to bylo výhodné, tak 10. Vidíte, rodino a přátelé? Jakými úskalími musím pro vaše blaho procházet? Vybírám 10 kousků podle náhodné chuti, každou jinou a ideálně v místním názvu. Aby chuť byla zároveň i překvapením.
Zbytek ulice procházím spíše ze zájmu a zvědavosti než z potřeby něco kupovat. Je to opět hezké místo s milými lidmi.
Zpátky do kempu se už jde rychleji. A zároveň dostávám hlad. U auta jsem za chvilku a vytahuji nějaké jídlo. Po dobrých zkušenostech opět od ExpresMenu. Stačí mi vařič, stolek, židlička, hrnec a hovězí guláš a začínám být spokojenější než před pár minutami. A mám nejasnou představu, že firma ExpresMenu by mi už pravděpodobně měla platit za reklamu.
Blíží se sedmá, hodím tu sprchu. Kde jsou, to mi vysvětlila slečna na recepci. Stejně tak i to, jak se tam dostanu. Žádný problém. A na místě zjišťuji, že i teplá voda tu teče. A proudem! Užívám si horkou spoustu padajícího deště a jsem rád za volbu dnes být v kempu. Takhle… Přespávání v autě nutně neznamená spát jen nadivoko ve volné přírodě. To se sice nabízí a je to velký bonus, kvůli kterému to asi někteří lidé, včetně mě, občas provozují. Ale jde to i v kempech, když se nějaký vhodný naskytne. Prostě flexibilní řešení autoturistiky.
Umytý a voňavý se vracím k autu, rychle ho připravuji na spaní a po pár minutách už ležím. A píšu dnešní zážitky. Když jsem začal, bylo krátce před osmou. Teď je půl desáté a cítím lehkou únavu. A to jsem si ještě chtěl pustit film. A poslat pár fotek známým. Fotky teda až zítra, dneska už nebudu nikoho rušit z různých podob jeho večerních aktivit. Dám ten film.
Ráno se budím asi v půl osmé. Venku pršelo, což už večer říkala předpověď. No, pomalu si zvykám, že v této zemi pro déšť žádná předpověď být nemusí… Teplotu odhaduji asi jako včera, takže opět kolem 12 stupňů Celsia. Hodinky mne pochválily za super spánek, přidělily mi 100 bodů body batery. Zároveň říkají, že dneska mám i něco dělat, protože tak vysoký index pro fyzický výkon jsem už dlouho neměl. Blbý hodinky 😂
Přemýšlím, jak to udělám s tou možnosti přikoupení další noci. Nechci tady zbytečně tvrdnout, cestovní plány jsou větší. Na druhou stranu, když dneska zajedu na ten ostrov, moc mi ze dne nezbyde. A jet někam dál a tam hledat bivak… To je lepší zůstat ještě tady, nikam „po skandinávsku“ nespěchat a zítra si itinerář upravím. Vypadá to, že mám rozhodnuto. Jdu na recepci přikoupit další noc. Zároveň si beru i dron, foťák a věci. Chci chytnout první možný trajekt a využijít časové pásmo, avizované bez deště, na maximum. Na recepci vše proběhlo rychle a tak svižně pádím do přístavu. Za 2 minuty to má vyplout. Snad si stihnu i koupit lístek. Naštěstí nejdu na poslední chvíli sám a lístky se dají koupit hned u nastupovací rampy do lodi. Trochu popobíhám, až si ze mě plavčík dělá srandu a hned za mnou zvedají rampu. A vyplouváme. To bylo přesně načas. Jako Fantomas 😁
