V uplynulých dnech se na mě obrátil organizační tým akce Deset tisíc kroků. Důvodem byly moje dlouhodobé aktivity – pravidelné putování po Stezce Českem i charitativní výzva 300 km pro 300 domovenek. Zeptali se mě, zda bych podpořil letošní říjnové kolo a sám se zapojil. Ani na chvíli jsem neváhal – chůze je totiž už několik let mou každodenní součástí a přirozeným způsobem života. Vnímám to také jako ocenění mé dosavadní cesty a možnost inspirovat další, kteří třeba zatím váhají.
Když jsem se znovu podíval na stránky výzvy, vybavily se mi vzpomínky na dobu covidu-19. Tehdy jsme byli všichni omezeni, zavření doma a hledali jsme cesty, jak zůstat v pohybu. Právě tehdy jsem se poprvé zaregistroval do akce Deset tisíc kroků. V aplikaci jsem měl nastavený základní cíl – 5 km denně, tedy úroveň „žirafa“. Zdálo se mi to jako dosažitelná meta a především to byla motivace zůstat v pravidelném rytmu i v těžkých časech. A i když to zpočátku vypadalo jako maličkost, právě tehdy jsem položil základ svému dnešnímu putování.
Od těchto začátků uběhlo několik let a já si uvědomuji, jak moc mě chůze ovlivnila. Díky ní jsem ušel stovky kilometrů, poznal krásy české přírody i sebe samotného. Postupně se z ní stala nejen fyzická aktivita, ale i způsob, jak zvládat výzvy života a objevovat nové cesty. Když jsem si teď otevřel aplikaci, zjistil jsem, že tam pořád svítí oněch 5 km denně. Jenže dnes už je to pro mě málo. Rozhodl jsem se proto posunout svůj limit a ukázat, že i po letech má smysl nastavovat si nové cíle.
Pro letošní říjnovou výzvu jsem si nastavil 15 km denně, což odpovídá úrovni „surikata“. Je to cíl náročný, ale zároveň reálný. Nechci hned překonávat hranice možného, ale potřebuji se posouvat dál a cítit, že na sobě pracuji. Každodenní chůze na takovou vzdálenost už vyžaduje disciplínu i čas, ale právě v tom vidím její hodnotu. Je to závazek, který člověka nutí přemýšlet o svém dni jinak – plánovat, hledat prostor pro pohyb a věnovat čas sám sobě.
Nejvyšší úrovně výzvy – „zajíc“ (20 km denně) a „sob“ (30 km denně) – zatím nechám odvážnějším. Přiznávám, že si na ně netroufám. Vím, že chůze je pro mě radostí a nechci, aby se změnila v závod s čísly. Proto volím cestu, která je výzvou, ale zároveň dává smysl a je udržitelná. A právě to bych chtěl zdůraznit i ostatním – není důležité mít nejvyšší čísla, ale najít vlastní rovnováhu mezi možnostmi a výzvou.
Na akci Deset tisíc kroků se mi líbí, že je otevřená opravdu všem. Nemusíš hned mířit vysoko. Pro úplné začátečníky tu je „želva“ – 1 km denně. Pokud už máš trochu pohybu v nohách, můžeš vyzkoušet „ježka“ – 3 km denně. Pro ty, kdo chtějí víc, je tu „pes“ (10 km denně) nebo „žirafa“ (5 km). Každý si může najít svoji úroveň a postupně ji posouvat. Není to o soupeření, ale o tom, že každý z nás udělá krok navíc pro sebe. A právě ta rozmanitost, že vedle sebe kráčí začátečník i zkušený turista, je na celé výzvě nejkrásnější.
Chůze není jen fyzická aktivita. Je to způsob, jak se nadechnout, zklidnit myšlenky a vnímat svět kolem sebe. Na cestách jsem poznal, že chůze dokáže léčit nejen tělo, ale i duši. Díky ní jsem překonal těžká období a objevil novou radost ze života. Navíc jde o pohyb, který nevyžaduje žádné vybavení ani složité podmínky – stačí obout boty a vyrazit ven. A to je síla, která dělá z chůze aktivitu dostupnou opravdu pro každého.
Proto vás zvu: pojďte do toho se mnou. Říjen je ideální měsíc začít. Dny jsou ještě světlé, počasí příjemné a každý krok se počítá. Začněte klidně jako želva nebo ježek, hlavní je udělat první krok. Já půjdu jako surikata – 15 km denně. A těším se, že se nás do výzvy zapojí co nejvíce. Protože společná energie dokáže mnohem víc než ta individuální. Přidejme se k sobě navzájem a ukažme, že i malý krok má velký smysl.
Říjnová výzva Deset tisíc kroků je skvělou příležitostí pro každého, kdo chce začít něco dělat pro sebe. Nezáleží na věku ani kondici, záleží jen na ochotě udělat první krok. Já už jsem rozhodnutý a vím, že mi tato cesta dá novou motivaci i energii.
https://www.desettisickroku.cz/vyzvaA teď je řada na vás – přidáte se taky? Udělejme z října měsíc, kdy se opravdu rozhýbeme.
