Už jste také chtěli napsat nějaký článek na web nebo do časopisu a vzdali jste to z důvodu, že nevíte jak na to? Teď nemám na mysli příspěvky na sociálních sítích. Ty bývají většinou psány optikou „růžových brýlí“ – všechno fajn, nádherné a ideální. Vlastním článkem myslím takový, který čtenáři opravdu něco může dát. Informaci, radu, poznání anebo třeba inspiraci. Něco užitečného. Ono i takové zlepšení nálady po jeho přečtení také nemusí být na škodu.
Z našich zkušeností můžeme poradit svůj vlastní postup. Nemusí být pro každého univerzální, nicméně nám se osvědčil a rádi se o něj podělíme.
Vytvořili jsme takové desatero, díky němuž si nakonec každý může vytvořit svůj vlastní psaný styl. Není to nic složitého.
- Pište bez obav
- Foťte, co nevyfotíte, už neseženete
- Méně je někdy více
- Pište i zážitky, ne pouhý popis
- O zajímavých věcech pište zajímavě
- Dělejte si poznámky během cesty, gramatiku vyřešíte později
- U fotek berte v potaz jejich fyzickou velikost po tisku, ne velikost na monitoru
- Fotky raději sytější a světlejší, tisk je ztmaví
- Vynechte zbytečné vulgarismy – slušnost je lepší
- Každá cesta je trochu jiná, neopakujte se
Pište bez obav:
Nebojte se začít. Nějak se začít musí. Uvidíte. Až začnete psát, po nějaké době vám začnou slova a věty samy vylézat z podvědomí. Jen je musíte včas zaznamenat. Hrozí totiž, že večer anebo až po ukončení cesty si na některé podrobnosti, a hlavně vaše pocity, prostě nevzpomenete, anebo už nemusí mít tu správnou „šťávu“. Nakonec občas něco promáznout nebo přepsat jde vždycky. Dělá to každý. Jde o to se nebát zaznamenat svou myšlenku. Časem si i tímto způsobem vytvoříte svůj vlastní styl. Já osobně mám třeba tzv. optickou paměť. Což znamená, že různé pasáže a úseky cesty si později mohu promítnout jako film. Skvělé, dalo by se říct. Jenže později, při tomto „promítání“, už chybí aktuální emoce a myšlenky. Ty nenahradíte. Na druhou stranu, pro psaní průvodců by asi optická alias vizuální paměť stačit mohla. Teoreticky… Průvodce jsem ještě nepsal.
Foťte. Co nevyfotíte, už neseženete:
Fotit fotky z cest „reportážního charakteru“ je něco jiného než fotit fotky s předem připravenou kompozicí. V prvním případě jde v mnoha případech o vhodné momentky anebo záznam z místa, kterým projíždíte a už se tam nevrátíte. V hlavě obraz máte, ale pro své čtenáře nemáte nic. Samozřejmě, šlo by použít fotku z nějaké fotobanky, anebo prostě „z internetu“. Ale ruku na srdce, těšila by vás taková fotka? A pokud zároveň přidáte do svého článku i fotku, na jejíž expozici jste na místě čekali i několik hodin, například západ slunce, rozmazané vlny, bíjící o pobřeží s poletujícími racky, apod…, určitě u potencionálního čtenáře vzbudíte zájem, ještě než se začte do samotného textu. Vytvořte dobrou fotku a čtenář je váš.
Méně je někdy více:
Nikdo nemá rád zdlouhavé vyprávění a popis něčeho, co může být jasné už z prvních dvou tří vět. Natahovat text tímto způsobem není dobré. Snad jen pokud jde o emocionální přesah, například při popisu jídla, které jste si mimořádně vychutnali. Ale i to by mělo být použito spíše jako „koření“, než „hlavní chod“. Jak se říká: „méně je někdy více“. Chce to trochu cviku a zkušeností, nicméně je dobré se toto pravidlo naučit.
Pište zážitky, ne pouhý popis:
Anebo jinak řečeno: popisujte atmosféru, ne jen co a kde stojí a leží. Čeština je krásný a na výrazy bohatý jazyk. Text má mít myšlenku a nemusí nutně sloužit jen k pouhému faktografickému popisu místa. Tuto část případnému zájemci lépe vysvětli na nějakém kurzu tvůrčího psaní. Samozřejmě pro charakter našeho webu předpokládám psaní cestovatelských zážitků a ne beletrie, takže popisná část je neméně důležitá. No ale třeba někdo začne psát cestovatelskou poezii, kdoví? 😉
Zajímavě věci pište zajímavě:
S tímto bodem může úzce souviset i vlastní téma vašeho článku. A sice „píšete o něčem“. Něčem zajímavém. O něčem, co vás na vaší cestě zaujalo natolik, že jste se o tom rozhodli napsat a podělit se se svým zážitkem i s ostatními. A ty to má zaujmout. Pokud to téma zaujalo i Vás, sdělte to svým příběhem. Někdy je i lepší, pro vypíchnutí té zajímavější anebo ústřední části, poněkud potlačit ty ostatní. Tedy v případě kratšího článku. Pokud budete psát reportáž anebo rovnou svůj cestopis, zajímavých témat tam bude rozhodně více a popište je všechny. I za cenu, že úsek přejezdu dlouhého úseku po dálnici zkrátíte na pár vět, jen a pouze vystihujících takovou etapu.
Dělejte si poznámky během cesty, gramatiku vyřešíte později:
Jak jsem už zmínil výše, je lepší psát text, anebo alespoň ucelené poznámky či myšlenky přímo „v terénu“. Prostě tu myšlenku, co vás napadne při nějaké situaci, co nejrychleji zaznamenat. I za cenu překlepů a špatné gramatiky. To opravíte až později při konečném sepisování celého textu. Já třeba na jednu cestu zkoušel i diktafon. Jenže potom to přepisování… Software na přepis mluveného slova sice existuje, ale není zrovna nejlevnější. Například při psaní tohoto odstavce jsem udělal asi 7 překlepů. Pokud bych je opravoval hned, zdržel bych svůj myšlenkový tok a zbytek textu netvořil tímto spontánním způsobem.
U fotek berte v potaz jejich fyzickou velikost po tisku, ne velikost na monitoru:
Tento bod se týká případů, kdy si budete chtít svůj výtvor nechat vytisknout odbornou tiskárnou. Například jako knihu. Pro optimalizaci fotek a obrázků do tisku existují jistá pravidla, zaručující optimální výsledek tištěného produktu. Jde nejen o rozlišení v dpi, ale i o to, aby fotka byla v publikaci hezká, ostrá, nerozmazaná a zároveň aby, jako soubor, nebyla příliš velká. Nejsem sice odborník v oblasti DTP, nicméně jistou zkušenost už mám. K tomuto tématu se můžu vrátit v některém z dalších článků.
Fotky raději sytější a světlejší, tisk je ztmaví:
Opět pravidlo, týkající se fotografií připravovaných na tisk odbornou tiskárnou, např. jako součást Vaší knihy. Tyto komerční tiskárny požadují fotografie v barevném formátu (prostoru) CMYK. Běžně se ale na počítači anebo chytrém mobilu pracuje s formátem RGB. To se samozřejmě týká i fotoaparátů. CMYK a RGB jsou rozdílné barevné formáty, ve kterých se barvy zobrazují trochu odlišně, čímž může dojít k barevnému zkreslení. Pokud neumíte fotky převést do formátu tiskárny, tak alespoň z mého pohledu, je lepší fotky v RGB udělat trochu barevně sytější a světlejší, následný tisk je trochu ztmaví. Důležité je i to, jaký monitor používáte a jak v něm máte nastavené barvy. Zkrátka tato oblast je poněkud komplexnější na tento krátký článek a pokud to se svou knihou budete myslet opravdu vážně, buď se s tiskárnou dohodněte, anebo zvažte sice dražší, ale profesionální grafické úpravy od někoho, kdo to umí a hlavně ví, co dělá.
Vynechte zbytečné vulgarismy – slušnost je lepší:
Tady asi není moc co vysvětlovat. Vulgarismy sice k lidské komunikaci patří, jen není nutné je mít i ve vašich publikovaných článcích. Vím, že během cestování nastávají situace, kdy z úst jiné slovo, než vulgární, prostě nemá šanci vyletět. Ale do psaného projevu jde tuto situaci popsat i slušnými výrazy a pokud jste šikovní, určitě to dokážete takovým způsobem, že čtenář přesně ví, co se děje a co svým slušným textem zamýšlíte. A pokud nějaký vulgarismus použijete, opět jen ve vhodný okamžik a opět jen jako „koření“. I o tom totiž bude vypovídat váš osobní psaný styl.
Každá cesta je trochu jiná, neopakujte se:
I když má každý autor svůj vlastní styl psaní, dalo by se říci autentický, neměly by všechny jeho články a texty vypadat stejně. Tzv. jako přes kopírák. Každá cesta je jiná, zaslouží si tedy svůj vlastní vyprávěný příběh. I ta cesta, kde jste už třeba podesáté. Vždy je něco jiné. Počasí, nálada, nějaký zážitek anebo třeba i vlastní věk a fyzická kondice… Při psaní prostě jen prožívejte aktuální pocity a zážitky a určitě nebudete mít potřebu „vykrádat“ své vlastní starší texty. Ať už doslova anebo použitým rutinním stylem psaní. Vím, že někdy to „prostě nejde“ a slova nepřichází. Nevadí, začněte dělat něco jiného a ta očekávaná invence přiletí sama.
Nakonec přidám i pár námětů, kam, jak a proč právě tam, své poznámky z cest zaznamenávat. Pro někoho to bude nové, řada z vás to zná a používá.
- Poznámkový blok, sešit. Klasické zapisování perem na papír. Určitě jde o nenahraditelný způsob záznamu v místech, kde není elektřina a ve vašich elektronických pomocnících není ona pověstná „šťáva“. Stát se to může kdykoliv a kdekoliv. A pokud je navíc tato ztráta šťávy neočekávaná, velmi pravděpodobně půjde o situaci, stojící za záznam. Druhou možností pro blok jsou situace dlouhodobých pobytů „mimo civilizaci“. V horách, na moři, kam jste si nevzali ani svou malou solární elektrárnu. Může to znít jako anachronismus, zvláště v dnešní době elektronicko informačního přetlaku, ale malý poznámkový blok a ostře ořezaná tužka by v základní výbavě cestovatele chybět neměla. Pokud ovšem chcete tímto způsobem psát kompletně všechno, čeká vás ještě druhá fáze – dostat svůj text do počítače. Prostě to přepsat. Já osobně jsem na tento způsob líný, to přiznávám bez mučení…Nehledě na to, že něco po sobě nepřečtu ani já sám 😉
- Diktafon, případně záznamník v mobilu. Zdánlivě jednoduchá a lákavá cesta záznamu vašich myšlenek. Jenže… Zkuste si na zkoušku udělat podobný záznam např. při cestě do práce, na výletě, za volantem… a pak asi zjistíte, co chci říct. Je to děs. Pár souvislých myšlenek střídaných citoslovci eeee, aaaa, hmmmm, mezerami ticha, opakováním stejného textu (na opravu předešlého), atd atd… A to byste chtěli potom někdy znovu poslouchat a přepisovat? Přeji hodně štěstí a pevné nervy.
- Notebook, tablet. Prostě rovnou větší placka na psaní. I s klasickou klávesnicí. Asi nejpohodlnější cesta. Jenže opravdu chcete všude nosit svůj noťas? Co když o něj přijdete? Zálohujete svá data, ideálně v reálném čase? Nemyslím na flešku, i o tu můžete rázem přijít. Spíše do cloudu. Tento způsob asi bude preferovat buď digitální nomád, který si ale přes notebook i průběžně vydělává a kolem svého noťasu má vybudovaný „malý ekosystém“, anebo někdo, kdo při cestách neřeší váhu zavazadel.
- Psaním do mobilu. Do mobilu? Ano. Mám na mysli chytrý telefon, ne starý tlačítkový, jehož uživatel by své zápisky stejně nejspíše psal pěkně tužkou do bloku… V rámci mobilu existují aplikace, umožňující zápis poznámek a některé k nim dovolí i připojit fotku, nahrávku zvuku anebo jiné multimédium. Kouzelné na tom je to, že v rámci uživatelského účtu můžete připojit minimálně dvě zařízení. Tedy váš mobil, a ještě třeba počítač. A vše se v reálném čase synchronizuje. Musíte mít ovšem přístup k internetu. Každopádně o své zápisky nepřijdete ani v případě ztráty mobilu. Za další, mobil dnes u sebe nosí každý a většina lidi naprosto všude. Je to neřest, která je v tomto případě výhodou. A pokud vy jste někde na cestách, doma anebo v kanceláři může u počítače sedět kamarád/kolega/manžel-ka, prostě někdo, kdo Vaše zápisky bude převádět do reálné podoby. Takový spoluautor. Osobně používám Evernote, který ve free verzi podporuje dvě připojená zařízení. Omezení má v počtu poznámek. Existují i jiné aplikace, stačí se jen poohlédnout, teď třeba zkouším Google keep.
Tento článek rozhodně není vyčerpávající, měl by být spíše nápovědou pro začínající autory a také ty, kteří to teprve chtějí zkusit a rozhodnout se až později.
Pro všechny zájemce připravujeme na našem webu takový uživatelský autorský blog, kde si po přihlášení budete mít možnost své texty zveřejnit a přes odkaz se pochlubit svým známým a kamarádům.