A je to tady. Pořizuji si větší auto na cestování. Není to pro mne úplně nová disciplína, mnoho desítek nocí už mám při takovém druhu cestování za sebou. Česko, Švédsko, Maďarsko, Rakousko, letos severní Španělsko a Polsko anebo okruh celou Skandinávií až k Nordkappu a zpět.

Řada zajímavých cest, někdy ve dvou, někdy sám. A možnost neplánovat si konkrétní místo s konkrétním ubytováním má pro určitou skupinu lidí, do kterém se skromně hlásím, své neodolatelné kouzlo. Jen spát v kufru mého kombíka mi už opravdu nevyhovuje. O samotné spaní ani nejde, místa mám opravdu dost (rovné lůžko cca 100x200cm, to je pro jednoho taková „maxi king size bed“). Jen ty mezičasy bývají někdy spíše improvizační, nouzové. Došlo mi to vlastně při tom skandinávském okruhu před třemi lety. Roadtrip téměř na tři týdny sólo, hodně jízdy. Na jednu stranu postel jen pro sebe, kolem polární den, krásná až přenádherná krajina Laponska. Inspirací pro cokoliv více, než se na první pohled může zdát. Jenže kdo tu někdy byl, tak ví, že zde není nouze o déšť. Někdy je jen mírný, ale i tak. To trochu omezuje možnost aktivit anebo delší pobyt sice na úchvatném, ale z hlediska aktuální předpovědi počasí ne úplně slunečném místě. Sušení oblečení v osobním autě bývá někdy oříšek.

Zkrátka se nedalo nic dělat a přemýšlení ve spojení s úmyslem si nakonec i pořídit na cestování něco většího bylo logickou volbou. A nejde jen o to sušení mokrých věcí. Ale také si v klidu, suchu a teple uvařit, kulturně si posedět, když je špatné počasí si i bez akrobatických pohybů něco přečíst anebo napsat. K tomu si přidám i občasný střih videí a je to jasné. Více se už přesvědčovat nemusím…

Z celé této anabáze kolem mého vlastního bydlíka postupně připravím malý seriál. Díly budou vycházet nepravidelně, co bude vhodné, dám na video. Je možné, že uvolním i nějaké vlastní know-how 😉 a konkrétní plánky. Uvidíme. Jak se říká: „je to v procesu“.

Co jezdí po evropských silnicích, to vím. To mi také dávalo jasné hranice, jakého bydlíka si vlastně chci pořídit. Už na začátku jsem úplně vyloučil obytný karavan anebo střešní stany všech konstrukcí i velikostí. Auta velikosti VW Caddy, Fordu Transit Connect a jim podobných mi situaci moc neřeší. Jsou moc malé. Takže tudy také ne. Druhý pól jsou obytňáky velikosti autobusů, případně expediční náklaďáky. To také nehledám a nepotřebuji (zatím 😉 ). A jelikož nehodlám pobývat v kempech u moře několik týdnů v kuse, nepotřebuji ani klasické obytné auto typu integrál s alkovnou nebo i bez ní, kolem kterého si na pozemku udělám malou zahrádku s grilem a slunečníkem.

Popravdě mne lákalo a láká vozidlo svižné, kategorie M1 (osobní), ať už kvůli dálničním poplatkům a mýtům v některých zemích anebo vjezdům do měst bez omezení. Takové, se kterým se dá „normálně“ parkovat a které mi nezruinuje peněženku. Ať už provozem anebo vlastním nákupem. Jsme tedy v kategorii dodávek a vestaveb do nich.

Takže v rámci rozhodování už jsem se dostal do jasných mantinelů. Následně na to začal sběr informací všeho druhu. Nejlákavější byla hlavně videa na YouTube s už hotovými a vydařenými vestavbami. Je jich tam mraky. Ať už profi anebo od nějakého šikovného nadšence. Tato fáze je zajímavá a užitečná hlavně tím, že máte inspiraci, auto vám však sledování videí nepostaví… Proto se dalším krokem stalo shánění výrobních postupů, konfigurací a nějaké té nutné legislativy (což je sice nudná, ovšem ve výsledku velmi užitečná část).

Neméně podstatné rozhodnutí, řekl bych, že vlastně to druhé nejdůležitější, byl a je výběr a nalezení samotného auta. Konkrétního. Se kterým budu spokojen a co mi bude vyhovovat. Výrobce, modelu, velikosti, stáří, motorizace, pohonu, nájezdu a celkového technického stavu. To už byl jasný, konkrétní a neméně oblíbený krok před dalším rozhodováním o úpravách a vestavbě samotné. Výběr auta hodně určí, co si vlastně můžete dovolit a co už do auta nenacpete… Anebo ani dát nechcete.

Jak jsem už psal, mým záměrem je pořídit auto rozumné velikosti, v technickém průkazu vedené jako osobní a ideálně bez technických závad s minimem najetých kilometrů. Zároveň vím, kam a jakým způsobem s ním hodlám jezdit a v místě i pobývat. Láká mne především sever. Jezdit budu sólo, maximálně ve dvou. V Norsku, Švédsku i Finsku mají skvělé silnice a asfalt, nicméně jízda na šotolině, suchých i mokrých lesních cestách anebo ve sněhu bude, slovy klasika: „nedílnou součástí“ mých plánovaných treků.

Když to všechno shrnu, vychází mi:

• Auto velikosti menší dodávky
• V techničáku osobní – M1 (M1-SA)
• Maximálně pro dvě osoby na spaní
• Schopnost jízdy po nezpevněných površích (relativně obsáhlá podmínka, vysvětlím později…)
• Zimní pobyty (občas), i hluboko pod bodem mrazu
• Rozumné provozní náklady
• Dobrý technický stav, nízký nájezd, atd…
• Motorizace klasická, tj. spalovací motor
• V případě potřeby dostupný servis
• A …určitě by se ještě něco našlo… 😉

Po takovém filtru mi zůstala auta kategorie „malá dodávka“ typu: VW Transporter/Multivan, Ford Transit/Tourneo Custom, vozidla skupiny Stellantis – Peugeot Expert/Traveller, Citroen Jumpy/SpaceTourer, Opel Vivaro/ZafiraLife a Fiat Ulysee/Scudo. K tomu ještě Toyota Proace a možná pár dalších.

V rámci širšího výběru byl i ruský model GAZ Sobol. Stejná velikost, ale podvozkově už je to off-road. A ve spojení s dřívějšími motory Cummins 2.8 to bývalo mechanicky (téměř) nezničitelné auto. Novější model Gaz Sobol NN 4×4 už má nějaké konstrukční kompromisy. Čímž, i ve spojení se současnou situací a také tím, že off-road opravdu jezdit nehodlám, Sobol z výběru vypadl. Nicméně, kdybych plánoval stavbu dostupné expediční dodávky této velikosti někam na Balkán nebo do středoasijských stepí, určitě by se Sobol rázem vyšvihnul do předních míst.

Myslím, že podobnými úvahami prošel anebo by určitě měl projít každý, kdo si chce své vysněné auto na cestování pořídit. Zvážit to kam budete jezdit, v kolika lidech na jízdu i na spaní, co s sebou chcete vozit, finanční náročnost jak samotného pořízení, tak i držení auta, míru komfortu, atd… Ale třeba i to, jak bude auto využíváno mimo čas cestování.

Nebudu dál napínat, v mém případě volba nakonec padla na Ford Tourneo Custom s dvoulitrovým dieselem a manuální převodovkou. Proč jsem zvolil tento konkrétní model. a i jeho další konfiguraci, to uvedu v pokračování této postupně plánované série. Tato část bude už z podstaty více technická.