,,Na našem blogu obvykle píšeme o cestách, místech a kilometrech, které stojí za to projít. Tentokrát je to ale jiné. Tenhle příběh není jen o putování krajinou, ale o cestě zpět k životu. O druhé šanci, která nezačala plánem, ale jedním jediným krokem.
Tohoto muže jsem potkala na Stezce Českem. Z náhodného setkání se postupně stalo přátelství – a dnes vám můžu předat jeho příběh dál.
Je to příběh spoluautora tohoto webu. Příběh, který nezačal na cestě, ale v tichu nemocničního pokoje jednou větou, která změnila všechno...
„Lucie – spoluautorka webu„
…
„Nejdu tam proto, že musím. Jdu tam proto, že můžu.“
Byl osmý den po transplantaci kostní dřeně. Ležel jsem na pokoji a čekal.
Pak přišel lékař. Podíval se na mě a řekl:
„Vaše tělo přijalo novou kostní dřeň.“
V té chvíli jsem pochopil, že jsem dostal druhou šanci.
Možná jste mě slyšeli – nebo teprve uslyšíte – v pořadu „NEOBYČEJNÉ PŘÍBĚHY OBYČEJNÝCH LIDÍ“ na stanici Český rozhlas Hradec Králové dne 5. dubna 2026 v 18:10.
Ale žádný rozhovor nedokáže plně popsat jeden konkrétní okamžik.
V roce 2011 mi lékaři diagnostikovali leukémii. V tu chvíli se zastavil čas. Člověk nepřemýšlí o plánech, o budoucnosti ani o snech. Přemýšlí jen o tom, co bude zítra. A někdy ani to ne. Strach. Nejistota. Pocit, že se všechno během několika vteřin změnilo.
V roce 2017 jsem podstoupil transplantaci kostní dřeně. Dny po zákroku splývaly v jeden. Ticho, čekání a nejistota. Člověk si v takových chvílích sáhne hluboko do sebe.A pak přišla věta, která všechno změnila.
„Dostal jsem druhou šanci. A rozhodl jsem se ji projít krok za krokem.“
Moje cesta nezačala velkým plánem. Začala prvním krokem. Pak druhým. A postupně se z těch kroků staly kilometry. Ušel jsem více než 1.500 kilometrů po Stezce Českem. Nebyl to výkon. Nebyl to závod. Byla to cesta. Cesta zpět k životu. Cesta, na které jsem si znovu skládal sám sebe.
Každý den venku, v přírodě, v tichu, mě učil jednu důležitou věc: že síla člověka není v tom, že nikdy nespadne. Ale v tom, že dokáže znovu vstát.
Dnes stojím před další výzvou. Camino Primitivo – pouť do Santiago de Compostela.
Nejdu tam proto, že musím.
Jdu tam proto, že můžu.
Protože vím, že někde právě teď sedí někdo, kdo prožívá to, co jsem prožíval já. Strach. Nejistotu. Únavu. A možná i pocit, že už dál nemůže.
A právě pro tyto lidi chci jít dál.
Vzniká projekt Moje cesta, můj příběh – cesta, která má smysl. Projekt, který propojuje skutečný životní příběh, cestu do Santiaga, knihu i dokumentární film.
Ne proto, aby byl vidět výkon. Ale proto, aby byla vidět naděje. Protože někdy stačí vidět, že to někdo dokázal. A člověk najde sílu udělat další krok.
Dne 21. dubna spolek Dřeň pro život spustí veřejnou sbírku na podporu tohoto projektu.
Pokud vás můj příběh oslovil, budu rád, když u toho budete. Nemusíte dělat velká gesta. Někdy stačí málo. Sdílet, podpořit, nebo si jen odnést myšlenku, že i těžká cesta může mít smysl.
Když jsem tehdy ležel na nemocničním lůžku, nevěděl jsem, kam až dojdu. Věděl jsem jen, že musím udělat první krok.
Dnes vím, že každý krok má svůj význam.
Děkuji, že jste se na chvíli zastavili na té mé cestě.
