Pro napsání tohoto článku mne vedla hlavně moje vlastní zvědavost. A současně i potřeba si vyjasnit některé základní pojmy. Z čehož následně vyplývá anebo může vyplývat potřeba případných řešení v oblasti mobilní komunikace na mých cestách.
Mobilní telefon anebo tablet s vlastní SIM kartou jsou naprosto běžná věc, nad jejichž používáním moc lidí nijak zvlášť nepřemýšlí. Každý má svého operátora a telefonuje a datuje podle jasně daných podmínek. Na území ČR. Pro potřeby tohoto článku uvažujeme občana České republiky užívající služeb jednoho ze tří mobilních operátorů, působících na našem území – O2, T-mobile a Vodafone. Máme tu i další operátory, tzv. virtuální, jenže i ti jsou navázání na jednoho z těchto operátorů, jejichž základní pravidla pro svůj provoz nutně přejímají. Občané jiných zemí jsou na tom samozřejmě obdobně…
V Česku je nám tedy situace jasná. Jenže co když s naším mobilem přejedeme státní hranice a ocitneme se na území s jinými operátory? Teď jen upřesním, že neznám současné podmínky pro fungování tzv. předplacenek, tedy SIM karet bez pravidelného paušálu či smlouvy, chcete-li. Dále se totiž budu věnovat pouze případům „na smlouvu, paušál“ apod…
Všichni naši operátoři umožňují svým zákazníkům využívat své služby i v zahraničí. Obecně se tomu říká roaming. Týká se jak hlasových, tak i datových služeb (pokud je ve své smlouvě máte). V rámci Evropské unie existuje jeden užitečný předpis, týkající se právě roamingových služeb, který tuto oblast reguluje. Což znamená lepší přehlednost a jednoduchost. Zkráceně to znamená, že i v rámci zemí EU + Norska, Lichtenštejnska a Islandu máme zaručené volání a datování za pravidel a cen našeho domácího operátora a naší smlouvy s ním. U Velké Británie, která z EU vystoupila, může být situace jiná. Záleží na konkrétním pohledu konkrétního operátora, jak na mobilní provoz v této zemi nahlíží. Určitá specifika mohou být i u ministátů typu Andora, Monako anebo San Marino. Pozor ovšem na operátory na palubách letadel anebo trajektů, tam tyto pravidla platit nemusí….
Ok, tady je tedy situace jasná, dalo by se říci. Jenže mám na vás čtenáře jednu otázku, možná i trochu záludnou… Týká se samotného pojmu „roaming“. Jste si jistí, že víte, co znamená? Opravdu? Sám tento pojem je zase definován mezinárodními smlouvami. Řeknu to jednoduše. Pro hlasové služby se jako roaming považuje pouze volání mezi účastníky, používající telefonní čísla stejného státu. Jinak to není roaming a takový hovor je zpoplatněn zvlášť. Jinými slovy: pokud já se svým českým číslem budu telefonovat svému známému na jiné české telefonní číslo, je to roaming a je jedno, ve které zemi EU se jeden z nás dvou nachází, stejně jako u tzv. domácího hovoru. Pokud ovšem budu volat například na německou SIMku, je to už mezinárodní hovor a je jedno, jestli já se svou českou SIMkou jsem doma, v Německu anebo v jiné zemi EU. Stejně tak i účastník s německým číslem. Dat se to netýká, tam je to jedno (platí pouze omezení ve smyslu „strop“, tj. maximum dat, která takto mohu v rámci roamingu využít – opět je lepší se informovat u svého operátora).
Takže už máte jasněji, co se týká praktického významu pojmu roaming? Znamená to, že můžu volně telefonovat mezi SIMkami stejných zemí. Záleží totiž na mezinárodní předvolbě. V případě Česka +420. V případě volání mezi SIMkami různých mezinárodních předvoleb se už jedná o mezinárodní hovor, bez ohledu na to, ve které zemi EU se jednotlivé SIMky, potažmo mobilní telefony a jejich majitelé, nachází. Pokud máte o tomto tvrzení pochybnosti, věřte, že jsou liché…
Samozřejmě, výše uvedený text se týká jen evropského roamingu + Norska, Islandu a Lichtenštejnska. Pro země mimo tento seznam platí roamingové smlouvy vašich jednotlivých operátorů, které mají uzavřené s konkrétními operátory v zemích, kam jedete a kde vás to prakticky zajímá.
Takže evropský roaming máme za sebou. A teď ty avizované e-SIM karty. Ty už vezmu trochu globálněji a specifika evropského prostoru uvedu zvlášť.
Že v mobilních telefonech máme nějaké SIM karty, je asi zbytečné vysvětlovat. Je to ta malá plastová placička, zasunutá do přístroje a prostřednictvím našeho operátora umožňující využívat požadované a nasmlouvané služby. E-SIM karta není nic jiného než čip, umístěný pevně v mobilu, na který se služby operátora nahrávají „zvenčí“. Jak k tomu dochází, není v tento okamžik podstatné. Není to tedy žádný zázrak, jak by někdo mohl cítit, spíš jen taková evoluce.
V poslední době, dá se říci s větším počtem mobilních přístrojů, které e-simky podporují, došlo k rozmachu nových operátorů, poskytujících právě zakoupení a používání e-SIM karet. Jen podotýkám, nejedná se o nové operátory s vlastní infrastrukturou (vysílače, atd…), ale i tady jde o virtuální operátory, kteří mají nasmlouvané využití mobilních sítí jednotlivých nad/národních operátorů (už z podstaty věci e-simky poskytují i samotní operátoři… pozn. autora…). E-SIM karty mají oproti těm klasickým jednu velkou výhodu. Dají se nasmlouvat dopředu a zprovoznit poté třeba až na čas vašeho vstupu do země, typicky v den příletu letadla anebo plánovaného překročení státní hranice. Máte tedy funkční číslo ihned po zapnutí mobilu, navíc toto číslo dopředu znáte a můžete ho s předstihem poskytnout i ostatním (rodina, obchodní partneři, spolucestující,…). Tím odpadá jedna velká starost, navíc nebudete nikoho otravovat svými zprávami přes různé messengery o novém místním čísle. Což ocení „domácí“ hlavně pokud jste na druhém konci zeměkoule a místní čas je oproti domácímu někde jinde. Tím jsem se dostal k okamžiku, který většina z těch, co místní simky využívá, dobře zná… Nemusíte na letišti hledat stánky s prodejci místních karet a pracně porovnávat tarify, jejich výhodnost, pokrytí těchto operátorů v místech, kde se budete zdržovat, atd… Tuto část si v klidu odbydete doma.
Tady jen uvedu, že pokud opravdu svůj mobil využíváte i mimo hotelovou wifi a nejste finanční sebevrah, pořízení místní SIM karty (vč. e-SIM) je asi nutnost. Jejich ceny nebývají nijak závratné, osobně mám zkušenost zejména z jihovýchodní Asie (Thajsko, Vietnam, Barma, Laos) a není problém sehnat SIMku na 15 dnů za cca 6-7 USD, na které je k dispozici i 100GB dat. V rámci roamingu by vás tyto data stála možná i ledvinu 😉. A pokud by někdo chtěl použít pravidlo roamingového volání v rámci „českých SIM karet“, podotýkám, že to nelze, neboť mimo EU toto výše uvedené pravidlo neplatí. Mimo EU si za české ceny prostě nezavoláte ani v rámci rodinného tarifu.
Tady je dobré upřesnit, že uvedení „virtuální“ operátoři e-SIM karet mají v nabídce nejen národní simky (tj. pro jeden cílový stát), ale i regionální. Ty už slučují několik okolních států dohromady pod jedno číslo/smlouvu a v případě realizace nějakého rozsáhlejšího cestovatelského tripu po více zemích nemusíte volit simku pro každý stát zvlášť. A pro velké cestovatele jsou v nabídce některých poskytovatelů i „globální“ e-simky. To už je opravdu univerzální.
Ceny u těchto poskytovatelů bývají vstřícné a rozhodně i výhodné. Stačí jen nakouknout na aktuální ceníky. Odkazy a výběr některých těchto e-SIM poskytovatelů je na konci článku.
A teď se vrátím ze Světa zpět do zemí Evropské unie + Islandu, Lichtenštejnska a Norska (EU plus…). A k využití místních e-SIM karet při pobytu v těchto státech. V první části článku jsem se věnoval pojmu roaming a evropskému specifiku volat a datovat za podmínek a cen domácích operátorů. Bez ohledu, v jaké zemi EU se nacházíte. To vše jen za podmínky, že si voláte s číslem se stejnou mezinárodní předvolbou, jako je to vaše (Čech – Čech, Němec – Němec, Maďar – Maďar, Ital – Ital,…). Jinak půjde o mezinárodní, samostatně zpoplatněný hovor. Ovšem i toto pravidlo má svou výjimku, a to časovou. V rámci definice EU, co je to roaming, je uplatněno pravidlo nejvýše 4 měsíců v kuse při pobytu mimo domovský stát a využívajících roamingové služby. Po této době s vámi začne operátor komunikovat a situaci řešit. Stačí ovšem na jeden den navštívit svůj domovský stát, samozřejmě s přihlášením se ke svému operátorovi a tento limit 4 měsíců vám běží znovu.
A jaké situace vlastně mohou pro našince, pobývajícího v některé zemi EU plus… nastat? Prakticky jakékoliv, ale zkusme si nastínit několik modelů. Podotýkám, že během provozu s operátory EU jsou příchozí hovory zdarma, ať už vám volá české anebo zahraniční (EU) číslo :
- Jsem v zahraničí na dovolené a ubytování mám dopředu zajištěné. Tady není předpoklad volání na místní čísla, v ubytování bývá k dispozici wifi. Pokud bych musel volat tísňové volání, asi bych nějaké případné poplatky neřešil. Pro tento případ plně postačuje evropský roaming.
- Jsem v zahraničí na dovolené, ubytování chci řešit průběžně a podle potřeby. Možná si i půjčím auto. Tady je předpoklad volání na místní čísla. Osobně toto občas řeším, ale vždy jsem zatím našel i možnost volat přes WhatsApp, tedy prostřednictvím dat. Tady už je na zvážení každého, jestli se mu ve výsledku vyplatí si zahraniční SIM/e-SIM pořídit, či nikoliv.
- Jsem v zahraničí na pomezí členského a nečlenského státu EU plus… Tady existuje reálná možnost, že signál mého mobilu bude přepínat mezi „členským“ a „nečlenským“ operátorem. Jsou dvě možnosti: buď si na to dám opravdu pozor, abych i v rámci roamingu nesklouznul při volání či datování (pozor na automatické aktualizace v mobilu) do vyšší zóny a ve vyúčtování se nakonec nedivil, anebo zvážím možnost pořízení takové e-SIM, která mi toto riziko za předem známých podmínek pokryje. Ideálně regionální e-SIM, pro oba hraniční státy. Tato situace může nastat například při lyžování v Alpách u hranic se Švýcarskem, při pobytu v příhraničních oblastech Řecka anebo třeba i v Chorvatsku, kde mimo Slovinska jsem všechny okolní státy mimo EU. Pozor i na Kypru, kde jedna část ostrova náleží Turecku.
- Jsem v zahraničí pracovně a při své práci budu komunikovat i s místními. To je případ, kdy už se pořízení místní SIM/e-SIM vyplatí. Ona je to i slušnost vůči místním, pro které by volání na vaše číslo byl mezinárodní hovor, i kdybyste byli ve vedlejší místnosti.
- Jsem v zahraničí pracovně anebo turisticky a budu přejíždět mezi různými členskými státy EU, přičemž volání na místní čísla očekávám. Tady se už vyplatí si pořídit tzv. regionální e-simku. Tj. takovou, jejíž využití máte zaručené na vámi požadované anebo poskytovatelem deklarované státy. Výhodou je jedno číslo a jedna cena.
- U evropských mikrostátů – Andora, Monaco nebo San Marino by se to asi týkalo delších pobytů, ale i tak doporučuji si tyto lokality dopředu ověřit u svého operátora.
- Zámořská území některých evropských členských států. To jsou například Kanárské ostrovy (Španělsko), Kapverdy (Portugalsko) anebo karibské ostrovy, náležející pod francouzskou jurisdikci. Francii patří i ostrovy Francouzské Polynésie v Pacifiku anebo ostrov Gergelen v Indickém oceánu… To už jde ale o exotiku, se kterou vám poradí ideálně u vašeho operátora. Kanáry a Kapverdy, stejně jako Azorské ostrovy jsou ovšem v pohodě a týká se jich evropská úprava. Pozor ovšem na Gibraltar. Ten spadá pod Velkou Británii, což je nečlenská země. Na druhou stranu Gibraltar přímo sousedí se Španělskem a je tak malý, že španělský signál by na většině jeho území měl být. Osobně si nejsem jisty například oblastmi Ceuta a Melilla, což jsou místa „v Maroku“, naproti Španělska přes Gibraltarský průliv. Obě oblasti jsou autonomní enklávy, patřící Španělsku.
Určitě se dají najít i jiné příklady, nicméně většina se vejde do výše uvedených scénářů. Co se týká zemí EU plus…, tak pro běžnou turistiku bych v 95% případů žádnou jinou SIM/e-SIM neřešil, podle mého názoru naprosto stačí evropský roaming doplněný případným voláním přes datové sítě (data na kartě anebo wifina na hotelu).
V zemích mimo EU bych zvážil buď možnost roamingu mého operátora s operátorem v místní zemi (s ním totiž spolupracuje i poskytovatel e-SIM) a potom se rozhodl, zda je finančně i jinak zajímavé řešit případnou e-SIM anebo si vystačím se svým roamingem. To se ale opravdu liší země od země a operátor od operátora. Někdy i velmi výrazně.
Pokud bych jel do zahraničí pracovat, pořízení místní SIM karty je nejspíše nutnost. A u e-SIM znáte podmínky dopředu a nemusíte řešit administrativu s operátorem na místě.
Snad jsem svým článkem nikomu moc nezamotal hlavu a spíše naopak vnesl do této oblasti trochu přehled.
Na závěr ještě uvádím několik odkazů na externí zdroje, ze kterých jsem také čerpal.
Legislativa EU a některém články o roamingu:
- Zásady roamingu v EU – často kladené otázky
- Roaming: Používání mobilního telefonu v EU
- Pozor na roamingové pasti
- Nepleťte si roaming a volání na zahraniční čísla
- Volání v zahraničí – roaming anebo místní simka?
- Roaming při cestách po EU bude na příštích 10 let stejné jako doma
- Předpis EU s platností do roku 2032 – CZE – pdf
- Nařízení EU 2022/612 o roamingu – CZE – pdf
- Roaming Regulation – EU Digital Single Market policy – ENG – pdf
Technologické okénko:
- Co je E-sim a jak ji získat – podle Datartu
- Co je E-sim – podle Alzy
- Návod pro jablíčkáře
Někteří poskytovatelé e-sim karet – příklady:
